Čís. 1. Na příkopě.

obraceti; nebo sebe menším nedopatřením může len chytnouti. Tře-vačky jsou okolo. To jest tření „na příkopech" (obr. č. 1.). Kde trou na jamách, mají tyto úplně v zemi a různé velikosti. Podobají se komolému obrácenému jehlanci, jehož stěny bývají při důkladnějších jamách vyzděny. S jedné strany jest do jámy prokopán přístup.

Půdorys jámy „v kalhovské obci" jest 323 m. dlouhý, vzadu 1,23 m., v předu 1,15 m. široký. Strop 2 m. vysoký jest ze slabých hradbiček netěsně položených. Nad ním jest ohrada (truhlík) rovněž hradbičková, 90 cm. vysoká, jejíž vnější stěny jsou obloženy kameny a ohozeny hlinou a drnem. Nad ohradou pnou se 3 hrubě z kulatých dřev sbité krovy, přikryté střechou prkennou. Zadní pak a obě .postranní stěny jsou zabedněny prkny (obr. č. 2.). Otvor, kterým se len dává, jest obyčejně asi 108 cm. vysoký. Tudy naplní se prostor od stropu až po střechu lnem, otvor z polovice zandá se otýpkami lnu a z polovice prkny, aby horko rychle neutíkalo. Se strany pravé vchází se do jámy, kde udržují se dva ohně. Páií se obyčejně borky, poněvadž nedají velikého plamene. Bylo mi vypravováno starým hajným, který mě na jámě zastihl, že jamám říkají „aksije". Proč, nevěděl. Jelikož významu toho řídce se užívá, zdá se, že jest to jakési posměšné pojmenování.

Vedle jámy při tření sestrojuje se na rychlo jednoduchá kolna z chvoje, slámy, stromkův a prken, kde třevačky za nepohodlného počasí trou. Po tření kolna i krytina jámy se zruší a odvezou domů.