Žádná práce lidu našeho okolí není tak charakteristická i tak bohatá starodávnými zvyky, obyčeji a zkazkami, jako práce se lnem, která zajímá celý téměř podzim. Dříve však, nežli podáme popis této, pokusíme se podati obrázky a půdorysy nejdůležitějších míst pro spraco-vání lnu — příkopů, jam a pazderen.

Každý větší sedlák (zde mají sedláci 200 — 300 měr pozemků) měl svoji pazdernu, která byla v jeho polích nebo lesích, v níž len se sušil a třel. Daleko primitivnější a na nejstarší způsob spracování lnu připomínající jsou jámy a příkopy, které zřizovali si jednotlivci anebo několik občanů společně v lese. I „na jamách" se místy dosud tře, méně „na příkopech".

Tyto seřízeny nejprimitivněji a téměř bez nákladu. Prohlédnuv jeden, shledal jsem tyto rozměry: délka příkopu jest 5 m., hloubka 45 cm. a průměrná šířka 80 cm. Stěny obloženy jsou kameny, zadní a pobočné vyvýšeny narovnaným v taras kamením, které na zevní straně jest přiházeno hlinou. Přes kozy, které jsou zaraženy po stranách a středem, srovnají se rahýnka (hradbičky). Pod rahýnky v příkopě se topí a na rabýnka se klade len, kterým se stále musí