str. 515
tištěné značky. Dále tam nalezen kousek brousku a kus nože železného. Sřepiny nádob byly jedny hladké, druhé podélně rýhované.
Několik dnů po té při kopání hrobu na západní straně hřbitova nalezen střípek s rýhami podélnými, mající pod rýhou vrchní vždy ob kus šikmý výryvek. V měsíci září náhodou na krtičině nalezen korálek hliněný vypálený, podobný přeslenu, ale subtilnější, s otvorem jen co by sirku prostrčiti mohl. Celý koral měl 2 cm. v průměru.
Potud sahají zprávy praehistorické o Chotuci. Úvaha o nálezech všech jest asi následující: Chotuc v dobách pradávných byla sídlištěm, kde se též pochovávalo i spalovalo. Spalování délo se dříve než pochování. Nekropole, kterou dělníci zprvu odkryli, bývala nejspíše rodinným hrobem, a kameny okolo položené měly nejspíše ten význam, ochrániti pohřeb ode všech zlých čar a kouzlu. Nález žárové jámy přikopání základů svědčí asi do doby již historické se blížící.
Vrch za účelem dobývání opuky musel již častěji býti pře-kopáván, čímž namnoze nádoby a jiné památky ku zničení přišly. Jenom místo, kde je kaple a hřbitov, to ochráněno, proto tam též byly nálezy učiněny. K. Štifter.
O Inářství na Humpolecku.
Studie od Jaroslava Mančala.
Četně rozseté pazderny*) kolem vesnic na Humpolecku, starodávný poměr služby pazderků k hospodáři živiteli a přečetné starodávné zvyky a obyčeje sem se vztahující přiměly mě, abych pro důkladnější seznání této u nás důležité živnosti lnářské po stránce národopisné hledal styku s lidmi, jež se zabývají hlavně pěstováním a spracováním lnu. Navštíviti plečky nebo trhačky na poli a třevačky v pazdernách jest milou zábavou.
*) Pozn. red. Pan Jar. Mančal ptal se v 2. č. I. ročníku Č. Lidu, kde sedláei posud užívají pazderen. Došly tyto odpovědi: „Pazderků užívají dosud hospodáři v Dunících (okr. dolnokxalovický), v Kožlé (okr. ledečský), v Jiřičkách, v Jiřících, v Senožatech (okr. humpolecký) a v Křelovicích (okr. Pacovský). Co se týká poměru „pazderky" k hospodáři, jest tento: Pa-zderka s rodinou svou obdrží od majetníka pazderny v pazderně zdarma byt a chová si též pravidelně pro sebe kozu nebo krávu. Za dobrodiní toto vázán jest v čase polní práce (setí, žní, sbírání bramborů) pomáhati předem hospodáři (majetníku pazderny), Začež dovoleno jest mu pásti na jeho pozemku, nažnouti si trochu jetele nebo trávy, a konečně když na pazderku nouze uhodí, uchýlí se předem k hospodáři o trochu bramborů. V čase práce se Iny nastává, jeho vlastní úkol. I tehdy přednost má jeho hospodář. Teprve když on má len „v pořádku", pracuje pro ostatní, začež povinen jest cizí hospodář vyživovati jej s celou rodinou a dáti mu přiměřenou denní mzdu. Když práce se Iny v zimě pomine, jde pazderka po všemožném výdělku nebo plete ošatky a dělá. chvošťata."
J. Valchář, učitel v Studené.
„V okolí Pelhřimova nachází se ještě dost pazderen. Pazderna jest malá osamocená chata asi 200 kroků za vesnicí. Náleží některému hospodáři, k němuž pazderka chodí po celý rok na práci a zastává službu čeledína; má li hospodář čeledína, zastává pazderka službu pohuDka. Pazderkova pracuje u hospodáře jen když jest pilněji. Za to má pazderka od hospodáře v užívání několik kousků polí (asi 3 míry), ovšem těch riejzazších, kousek louky a meze polí hospodářových. Zvláštního platu nemá Dříve užívalo se téchto pazderen také ku tření lnu, který se tu dosti pilně pěstuje; a když se na podzim počal tříti len, musel se pazderka na nějaký čas vystěhovati k hospodáři. Nyní však zřízeny jsou ku tření lnu zvláštní sušírny a jámy. tak že se v pazdernách, v nichž pazderka bydlí, pravidelně již netře. Některé pazderny jsou však neobydleny, a těch se užívá doposud ku tření lnu."
Jan Beneš, bohosl. IV. roku \v C. Budějovicích.
„VPrácheňsku neslyšíš nyní již slova ,pazderka', ale pazderen je v kraji rozšířeno hojně. Samo město Horažďovice má svou pazdernji na straně severní od města; podobně seznal jsem pazderny v obci Čečelovicích, Svatopoli a j. Pazderny, jaké u nás jsou, jsou malá chaloupky, mnohdy z vepřovic stavěné, obyčejně za vsí umístěné, jsou z pravidla neobydleny, jen tu a tam mívá v nich svůj útulek příslušník obce, který obci ku břemenu bývá. Na podzim v pazdernách na vsi suší se ovoce."
Josef Horký, bohosl. IV. r. v C. Budějovicích.
|
