Po celém vrchu lze nalézti třepiny nádob jak hladkých tak i ornamentovaných, jak hrubých tak i jemných. Zvláště pak na vrcholu, na hřbitově, okolo něho, na rovině ve stromořadí třešňovém a i jinde nalézáme střepiny a opuku žárem do červena vypálenou, což je důkazem, že tam se konaly nejenom pohřby žárové, ale že i oběti žárové v dobách pohanských bohům od předků našich tam byly podávány.

Když stavěna před lety silnice okresní k Vesci, tu lámán na úpatí kopce ve svahu k cestě mečířské kámen (opuka). Dělníci přišli tehdy při odkrývání na popelnice různých veliko3tí. Veliké byly dle výroku jich až půl metru vysoké. Každá nádoba pokryta byla poklicí hliněnou, pupkem opatřenou. Nádoby malé byly hladké, větší měly ucha, jedno až i dvě. Vesměs ležely as na půl sáhu v zemi.

Nádob bylo as deset, a kolem byly narovnány kameny opukové do kruhu. Dělníci, kteří domnívali se, že naleznou peníze, nádoby vždy ihned rozbili, neboť panuje mezi obecným lidem pověra, že, najde-li kdo poklad, nádoba vždy motykou, rýčem nebo lopatou ihned se má rozbiti, aby poklad vyšel na světlo boží; jinak ďábel, mající moc nad takovými věcmi ukrytými, promění poklad ve hlínu a popel. Proto, bohužel, také tak málo nádob nalezených se zachová.

Zdaž snad milodarů nebo jiného okolo popelnic bylo, to nevědí, nebo nehledali jiného, než peníze, a těch nenaleznuvše, ani se s celou věcí tehdáž nikomu nesvěřili. Místo, kde kopáno bylo, jesti východně od někdejšího obydlí chmelaře panského (obydlí to nyní rozbouraného).

Roku 1881 při stavbě dráhy lámána na Chotuci v sadě třešňovém opuka. I zde při odkrývce přišli dělníci na popelem promíchanou zem, střepy, ucha nádob, a na kámen as půl metru dlouhý, korytovitě mělce vyhloubený, v polou přeražený; mám za to, že to byl snad kámen obětní. Dovozník, jenž mně ho měl dodati, odvezl ho domů a více jsem ho od něho dostati nemohl.

Roku 1888 stavěna na Chotuci na rozšířeném hřbitově nová zeď a umrlčí komora. Při kopání základů pro tuto budovu přišli dělníci na mrtvoly a hrnce hliněné, jež rozbili a střepy rozmetali a odvezli. Přišed tam, více jsem nezachránil než kroužek bronzový. Roku 1891 v měsíci červenci kopali dělníci základy pro kryptu rodinnou pana Fr. Ed. Vonky, a tu přišli dne 20. července v rovině na žárový hrob, kotlinu to hloubky 1 metru 7 cm. od povrchu země, průměru 67 cm.

V kotlině té, založené na nehnutém jílu do červena ohněm vypáleném, nalézalo se několik kusů kamenů pískovcových na jedné straně hrubě spracovaných (kusy ručních mlýnů nejspíše), jež ohněm do ruda vypáleny byly, pak vrstva popelu as 8 cm. silná a střepiny asi čtyř rozbitých nádob. Dvě dna nádob těch jevila vy-