str. 492
prstův i z nádoby s obroučkou pod hrdlem; zajímavý jest malý střep, ozdobený vně i vnitř vlnitými rýhami, nikoli rytými, ale v y h 1 a-zenými, jaké se vyskytují též v hradišti stradonickém.
Opíraje se o tyto své nálezy v obou hradištích západočeských učiněné, nemohu jinak než uznati, že vše, co nalezl jsem v hradišti doudlebeckém a ve spodní vrstvě hradiště lipenského, má ráz kultury hallstattské. Z toho ovšem následuje, že západočeská hradiště se spečenými valy jsou nejméně o celé tisíciletí starší než doba, do které kladli jich zbudování pp. Strnad a Woldřich.
Nálezy učiněné prof. Woldřiehem tomu nijak neodporují; pravíí on sám, že nalezl v hradišti litoradlickém i střepy nádob na kotouči hotovených i střepy z nádob hnětených rukou a tuhou natřených, „jež by mohly poukazovati nádobu hallstattskou'';*) co pak se týká okolnosti, že konservatoř Strnad v hradišti bukoveckém nalezl předměty výhradně mladšího rázu, v té příčině dlužno dobře sobě povšimnouti, jak on sám popisuje opevnění hradiště bukoveckého.
Z popisu toho vychází, že hradiště bukovecké opatřeno jest valy dvěma; jedním hliněným, kterým bylo opevněno jakési předhradí 24000 m2 plochy zaujímající, a druhým, kterým opevněno jest vlastní hradiště na ploše 13000 m2. Ohrada tohoto vlastního hradiště obsahuje v sobě v celé délce své (491 metrů) vyjma místo nad nejpříkřejší strání 37 metrů dlouhé, jádro z vypálených kamenů složené, 30 — 50 cm. vysoké, 1,5—10 m. široké, které spočívalo na vrstvě, složené z popelu a kusův uhlí, 10—20 cm. mocné.
Toto jádro valu jest opatřeno pouze na straně jihovýchodní, kde zároveň nejširším býti se jeví (8—10 metrů), hřebenem 80 cm. vysokým a 2'6 m. širokým, skládajícím se ze spečených strusek v délce 49 m. a 11 m. po obou stranách brány 7 ni. široké. Na pokraji strání skládá se ohrada pouze z onoho jádra páleného; v části valu k severovýchodu obrácené jest toto jádro (zde pouze 3 m. široké) sesíleno na venek valem 4 m. širokým z kamene nepáleného (bez spodní vrstvy popelu a uhlí) složeným a nad oběma stejně vysokými
*) Prof. Woldřich dí, že se osudí v Čechách vyráběla starého typu vedle novějšího na kotouči hotoveného až do 7. století po Kristu. Nejnovějšími nálezy dobřichovskými ukázalo se arci, že v prvních stoletích po Kristu nastal u nás po vysokém rozkvětu hrnčířství v době stradonicke bezpochyby vpádem germánských nájezdníků ze severních Němec značný úpadek techniky hrnčířské dokonce i se zapomenutím kotouče hrnčířského, ale přes to nemohu připustiti, že by se staré typy (starší než stradonicke) byly tak dlouho zachovaly, jak chce a myslí prof. Woldřich. Veliká shoda jeví se mezi nádobami dobřichovskými a nádobami v Boi-stelu blíže Stendahi u Staré Marce vykopanými, taktéž s výrobky provinciálně římskými (Album anthropologické výstavy berlínské odd VI. tab. 9 a 10 a Verhandlungen der berliner authr. Ges 1881 p, 64).
