tnra Stramonium Lin., Aconitum napelus Lin., Taxus baccata. *) Při uvedení sasanky (Anemone nemorosa et pratens.) připomíná, že obyvatelé Kamčatky otravují své šípy šťávou Anemony tam domácí (An. ranunculoides). — Ze všech těch, zdá se, oměj (Aconitum Napelus) byl nejzpůsobilejším k tomu účelu, a nechybíme asi, když jej pokládáme za hlavní součást pravěkého šípového jedu evropského, ne pouze pro jeho jedovatost, nýbrž hlavně proto, že již starým národům (srov. Plinia) byla tato vlastnost dobře známa,**) a konečně proto, že slouží jeden druh (Aconitum ferox Wall.) v horách indických domorodcům dosud k otravování zbraní. Nutno, však připomenouti, že právě oměj jako jiné podobné jedovaté rostliny mění za různých poměrů své vlastnosti, že na př. kulturou (v zahradách) ztrácí tato květina větším dílem svou jedovatost, že dále klima není bez účinku, tak že se mladé výhonky v Islandě upotřebují jako zelenina; možno tedy, že naše i nyní dosti jedovaté druhy akonitu v méně kultivované Evropě před tisíci a dvou tisíci lety se ve svém účinku podobaly ještě více velmi jedovatému druhu Aconitum ferox.

Z nahoře již uvedených důvodů však můžeme souditi, že naši předkové nespokojili se s jediným prostředkem, nýbrž že připravovali svůj jed ze smíšeniny více jedů anebo ze všeho, co se jim zdálo býti účinným — dle „vyzkoušeného" receptu, který se arci nám již navždy ztratil. ***)