Předchozí 0212 Následující
str. 477

tnra Stramonium Lin., Aconitum napelus Lin., Taxus baccata. *) Při uvedení sasanky (Anemone nemorosa et pratens.) připomíná, že obyvatelé Kamčatky otravují své šípy šťávou Anemony tam domácí (An. ranunculoides). — Ze všech těch, zdá se, oměj (Aconitum Napelus) byl nejzpůsobilejším k tomu účelu, a nechybíme asi, když jej pokládáme za hlavní součást pravěkého šípového jedu evropského, ne pouze pro jeho jedovatost, nýbrž hlavně proto, že již starým národům (srov. Plinia) byla tato vlastnost dobře známa,**) a konečně proto, že slouží jeden druh (Aconitum ferox Wall.) v horách indických domorodcům dosud k otravování zbraní. Nutno, však připomenouti, že právě oměj jako jiné podobné jedovaté rostliny mění za různých poměrů své vlastnosti, že na př. kulturou (v zahradách) ztrácí tato květina větším dílem svou jedovatost, že dále klima není bez účinku, tak že se mladé výhonky v Islandě upotřebují jako zelenina; možno tedy, že naše i nyní dosti jedovaté druhy akonitu v méně kultivované Evropě před tisíci a dvou tisíci lety se ve svém účinku podobaly ještě více velmi jedovatému druhu Aconitum ferox.

Z nahoře již uvedených důvodů však můžeme souditi, že naši předkové nespokojili se s jediným prostředkem, nýbrž že připravovali svůj jed ze smíšeniny více jedů anebo ze všeho, co se jim zdálo býti účinným — dle „vyzkoušeného" receptu, který se arci nám již navždy ztratil. ***)


*) Aron blamatý, plamének plotní, pryšec obecný, pryskyřnik prudký a pr. lítý, sasanka (e. pohanina) bílá a luční, čemeřice černá a zelená, kýcha-vice bílá, bolehlav, kozí pysk (č. kozí petržel), rozpuk, halucha (kmín vodní), blín, náprstník červený, rulík, durman, šalomouuek čili oměj a tis.
**) Roste hojně u Heraklea na Pontu, na miste, kde prý Herakles vstoupil do podzemí; vyrostl tam dle pověsti ze slin Kerberovýeh, když jej Herkules škrtil. Byl prý také hlavní přísadou jedů Medeou připravených.
***) Dodáváme zde ještě, že jako Slované vůbec dle svědectví Maurikiova (Strategikon XI, 5, 271), tak také vstaří Čechové znali užívání zbraní jedem napuštěných, jak ukázal dr. C. Z i b r t ve svých Dějinách kroje v zemích českých (I, str. 122, 191). Staročesky slul šíp jedem opatřený „nálep". Tak aspoň ve slovníku Mater verborum přeloženo je^ slovo sagitta toxicata Slovo toxicare značí právě jedem napouštěti O Ceších zachoval o podobném zvyku zmínku kanovník vyšehradský, pokračovatel Kosmův (ad a. 1130), a cizí kronikář (Continuatio Claustroneoburgensis tertia). Také Dalimil mluví o smrtonosné střele s „nálepem", kterou zabit byl kníže Svatopluk. A ještě v letopisech trojanských vyškytá se několikráte tento název ve spojení se smrtelným poraněním střelou.

Předchozí   Následující