povrchu, s jedem zmijí, a tak povstane smrtelný jed." K tomu poznamenává G. de Mortillet, který v poslední době velmi obšírně a pěkně pojednal o „otrávených zbraních" *): „Toto místo nejpřesnějšího a nejvědečtějšího přírodozpytce starého věku ukazuje nám jasně, že se jed připravoval rozložením animálních látek; jeho účinek nezávisel pouze od toho, že obsahoval za součást jeď zmijový, nýbrž spíše od toho, že zde vyvolána byla hniloba. Zbraně touto tekutinou natřené účinkují zrovna tak, jako nahodilá poranění v našich pitevních síních a v našich nemocnicích, známá pod jménem piqures anatomi-ques, která někdy přes neprodlenou pomoc bývají příčinou smrti . . ."

Každý k tomu přisvědčí. Máme před sebou užívání zvířecího jedu t. j. jedu zmije s velmi jedovatými produkty hniloby zvířecích látek. Jed zmije sám o sobě jest dosti silný a mohl i sám k témuž účelu v pravěku býti používán. Ale nesmíme si ovšem pod šípovým jedem vždy smrtonosnou látku představovati, neboť jak Linden-schmit* ) dobře soudí, nemuselo poranění šípem jedovatým míti smrt v zápětí, jinak by jistě nahoře jmenovaný zákonník „lex Salica" byl takové poranění trestal stejně těžce jako přímé usmrcení (200 solidů), a ne mírnější pokutou (62 solidů).

V Evropě žije pouze jeden rod zmije v několika druzích, a byla dříve, kdy pluh a motyka jí život neztrpčily a nekrátily, jistě více rozšířena než nyní. Jed zmijový není vždy téže síly; naopak se jeho účinnost mění velice; jest největší v létě, za horkého počasí, kdy jest jed sehnaný, a pak tenkráte, když zvíře po dlouhou dobu neupotře-bilo svých zubů.

Pokud se týče rostlinných jedů, nelze pro nedostatek anebo spíše nejasnost zpráv písemných dáti určité odpovědi na otázku, kterých jedů se hlavně užívalo, neboť ani popis Strabonův ani záhadné jméno „limeum" Pliniem uvedené, nám nedovolují bližšího úsudku. Lze pouze poukázati na některé rostliny jedovaté, které u nás rostou a jsou k tomu vhodné.

G. de Mortillet vypočítal v následujícím pořádku, počínaje slabě účinkujícími a k silnějším přecházeje jedovaté rostliny v Evropě domácí, které mohly k otrávení zbraní sloužiti, a udává podrobně jich vlastnosti: Arům maculatum Lin., Clematis vitalba Lin., Euphorbia pa-lustris Lin., Eanunculus acris Lin., E. sceleratus Lin., Anemone nenio-rosa Lin., A. pratensis Lin, Helleborus niger L., H. viridis L., H. foe-tidus Lin., Veratrum album, Conium maculatum, Aethusa cinapium, Oenanthe phellandriuro, Cicuta virosa Lin., Hyosciamus niger L., Digitalis purp. L., Atropa belladona Lin. později k nám přenesená Da-