mínění dra. Wankla o jich používání jako zbraní jedových. A. F. Teplou choff*) však přisvědčuje dru. Wanklovi z té příčiny, že otvor některých hrotů leží příliš vysoko, než aby zde zaražený hřebík mohl ještě dřevěné šípíště zasáhnouti, a že bývá také příliš veliký. Později vyobrazuje a popisuje týž sběratel**) docela analogický kostěný hrot (viz obr. 60.) nalezený při ústí říčky Kolice do Kamy (gub. Vjatka) zhotovený nejspíše z parohu sobího, trojhranný s dvěma jamkami, které mohly sloužiti pouze k zadržení jedu.

Jedové šípy předhistorické.

I. Bronzový šíp z Cichtic. II. Síp z jCertovy díry u Straraberka. III.j,Kostěný

šíp z Ruska (gub. Vjatka). V. VII. Železné šípy nal. v Německu (dle^Linden-

schmita). IV. VI. Železné šípy ze Sv. Michala v Krajině.

Princip, dle kterého zde a u bronzových šípů bylo prováděno napouštění jedu, jest však jiný, než jsme zjistili na oštěpech diluvial-ních, totiž jed nebyl celým drsným povrchem, nýbrž v jedné prohlu-benině, v jednom otvoru zadržován a před otřením chráněn, moha teprve po vniknutí šípu do těla své zhoubné účinky vyvolati. ***)

Ale i způsob prve popsaný nebyl, zdá se, v době kovové úplně opuštěn; neboť jaký jiný význam mohl míti na předhistoritkýcb železných hrotech hranatý, kroucený krček pod křídly, než že učinil po-