tlicia, děti podnes zpívají: „Smrt jsme vynesli ze vsi, nové léto nesem do vsi .. Smrti, smrti z města, nové léto do města. Vítej, léto líbezné, obilíčko zelené."

V 2. sešitu tohoto ročníku (na str. 194—195) vybrali jsme ze sbírek laskavě zaslaných od B. Havlíčkové, Lad. Nágla, Fr. Nouzov-ského, Jos. Blatníka, Aug. Hajného doklady, jak posavad po krajích českých vynášívá mládež smrč. Tuto podáváme snůiku další.

V některých osadách Poděbradská bylo do nedávná obyčejem na smrtelnou neděli topiti smrt. Úkol ten vykonávají obyčejně malá děvčata. V průvodu nesou smrt, totiž slaměný došek, bíle oblečený a ověšený „vejdumky", totiž skořápkami z husích, a slepicích vajec, z nichž obsah byl vyfouknut a která jsou na niti navlékána. Takovouto smrt nesouce jdou za ves k rybníku a zpívají: „Smrt nesem ze vsi, do rybníka za vsí, buďte, báby, veselý, že jsme vám smrt odnesly." Došedše k rybníku hodí smrt do vody a rychle utíkají, aby někoho z nich nechytla.

Krátký čas před smrtelnou nedělí a o smrtelné neděli (5. neděle postní) zříti jest chudá, malá, as 8 — 15letá děvčata choditi od stavení ke stavení a ode vsí ke vsi s loutkou v náručí. Hlava loutky té jest z hadrů obalených bílým plátnem a očepena jest dětskou čepičkou. Ke hlavě přiléhá pár ruček, dřevěných to tyčinek, zastrčených do plátěných rukávků. Tělíčko loutky pak zahaleno jest peřinkou nebo oblečeno v šatečky dětské. Loutka ta prý představuje „smrt" a děvčátko tudíž „chodí se smrtí". Někdy chodívají dvě děvčátka pohromadě a tu se rozdělí o úkoly: jedna nese „smrt", druhá „filec" na dary. Postavivše se za dvéře světnice v „domu", zpívají obě následující slova stále v jedněch a těchže střídavých terciích: „Smrt plave po vodě, nový léto k nám jede s červeuejma vejci, s žlutejma mazanci. Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec. Fiala, růže kvésti nemůže, až jí Pámbů z nebe pomůže. Svatej Petr hřímá, nese flaši vína, abysme se napili, Pána Boha chválili. Až to víno vy» pijem, tak tu flaši rozbijem. Velikouočko, Velikonočko, hdes (kdes) tak dlouho byla? U studánky, u studánky bílý nohy mejla (myla); studánka je v řece, dejte vejce přece ! Nedáte-li bílý, dejte červený, slepička vám snese jiný. Slepička běhá po dvoře, vajíčko se kotálí v komoře. Skoč, panynko, do vody, podej pánom jahody! Proč bych já tam skákala, sukničky si máčela? kde bych si je sušila? Na vrbovým proutku, za kamny v koutku. Až se proutek votočí, soudek piva natočí, abychom se napili, Pána Boha chválili." Za zpěvu obyčejně vyjdou hospodářovy dítky podivit se „smrti" a poslechnout zpěv. Hospodyně pak podaraje děvčátka se „smrtí" buď vajíčkem nebo nějakým moučným pečivem, které právě má po ruce.

Na neděli smrtelnou, někdy i několik dní před ní chodí chudší dívky se „smrčkem", as 3/4 m. vysokým, který vystříhanými bílými i barevnými papírky, stužkami a „vejdumky" (nepoškozené skořápky z vajec) ozdobily, od domu "k domu, zpívajíce : „Smrt nesem, zanesem, *) nové léto přinesem. Budte, páni, veselí, že jsme léta dočkali s červenýma vejci, s žlutými mazanci. Jakej je to jnazanec bez koření, bez vajec ? — Fiala, růže kvésti nemůže, až jí milej Pán