pořec" nese. Zpívají při tom: „Vynesly smy Mařenu ze vsi, přinesly smy plapořec do vsi." 42)

Z jiných popěvků slezských při vynášení smrti uvozujeme pro příklad: „Vyněsemy Mařenku ze vši, přiněsemy letorosť do vši. O leto-rošť všeckym pannám na radoáť, a panicům čarovnicům na zlošť. Mařenko překrásná, kaj si přebývala? Při Dunajů, při moru nožky umývala..." — „Mařenu smy zanesly, majiček něsemy, raajiček zeleny, pěkně přistrojeny." — „Smrť smy zanesly, maj smy přinesly, aby děvečky dobře myslely, vénkův navěly, na maj věšely."

Obyčej nositi májíček do vsi na smrtnou neděli nebo také na květnou neděli nazývá se také „Krásna". V Opavě koná se zvláštní trh na „Krásny", totiž na stromečky, ozdobené různobarevnými papírky. Při obchůzkách po domech zpívají na př.: „Hej, hej, černá neděla, kaj si kluče poděla? Dala sem jich dala svatému Juřemu. Svatý Juři buři, aby tráva nastala, všelijaké kviti na věnečky miti. Hej, Maria, hej, Maria, kaj si dluho byla? Ü studenky nohy, ruce myla. Čim si jich utírala? Lístečkem utírala, zámečkem zamykala. Svaty Juři jede k nam, po věnečku nese nam, nese, nese nam, Hul-Činskym pannám."

V Čechách 43) místy starodávný obyčej posud koluje v lidovém podání. Stromek je vyzdoben podobně jako na Moravě pouchy Čili vejdumky. „Smrť" si upravují jako pannu dětskou nebo ji při-strojují z došku a hadrů. Hodí ji do vody nebo svrhnou se skály. Mládež věří, když děvčata tlukouce „smrtí" o dub dříve ji rozeberou než chlapci, že sedláci dříve zemrou než selky a naopak. Někde také smrt zahrabávají do země a utíkají. Kdo zůstane pozadu při útěku nebo upadne, nedočká se roku. Kde měli v hospodářství včely, zapíchli stromek, aby včely neumíraly a aby měly hodně medu. Pannu z máječky pověsili na šípek, aby se ucbránili před zimnicí.

Popěvky v Čechách shodují se s popěvky na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Z nich uvádíme ze snůšky Krolmusovy popěvek docela shodný s rýmováním, které otiskuje Partlícius v kalendáři již r. 1617 (srv. str. 459). Sboda tato je přímý důkaz pro stáří obyčeje; zejména potvrzuje, že říkadla při lidových obřadech vlivem tradice udržují se z pokolení na pokolení po věky. Píseň starodávnou, doloženou u Par-