str. 455
nášena, a seznámí čtoucího s nynějším stanoviskem hlavně slovanských vykladatelů téhož obyčeje.
Mládež německá vynášívá smrt a přináší jedlový máječek, okrášlený stužkami, pestrým papírem a obrázky. Písně, kterými doprovází obřady, shodují se s popěvky dětí slovanských a obřady shodují se též. Smrt vynášejí děti německé v cechách8) i v Německu, na př. v Bavorsku a zejména v krajích, které bývaly obydleny od Slovanů. Srovnáváme-li podrobnosti při obyčeji slovanském a německém, vysvitne, že z příbuzných obyčejů lidu evropského zejména shoda zvyků západoslovanských a cizích je patrná. 9)
Historická svědectví o vynášení smrti u Čechů.
Starobylý původ obyčeje se smrtí v lidovém podání českém zaručen je doklady významnými, kterým dlužno dáti plnou víru. Církev ostře tepala všeliké obyčeje a pověry lidové, které často pod pláštíkem nábožného projevu, nevinného obřadu, spojeného nezřídka se jmény svatých i světic, jako přežitky kulturní dávných věků přidružovalo lidové podání k slavnostem a památkám církevním. Mezi těmito přežitky kulturními již v dobách nejstarších, pokud jsou ozářeny jejich kulturní poměry matným světlem zachovaných památek, spatřujeme
8) Srv. A. A. Haaff, Mittheilungeu fár die Geschichte der Deutscheu in Böhmen, 1887, str. 380 a d.
9) Popisy viz E e i ni a n n, Deutsche Volksfeste im XIX. Jahrhundert, Geschichte ihrer Entstehung und Beschreibung ihrer Feier, Weimar, 1839, str. 14—34: „Der Sommergewinn oder das Todaustrageu"; Montanus, Die deutschen Volksfeste, Voksbräuche und deutscher Volksglaube jn Sagen, Märlein und Volksliedern, Iserlohn, 1858, str. 25; Quitzmann, Die heidnische Religion der Baiwaren, Leipzig, 1860, str. 80, 282; J. Gebhard, Das kirchliche Jahr, Pest, 1856, str. 479—481; Bavaria, 1860, I. 1, str. 369—370; F. Schmidt, „Den Tod austragen und den Sommer gewinnen," Globus, 1876, č. 19; dr. H. P1 o s s, Das Kind, Stuttgart, 1876, II. str. 237; U. J a h n, Die deutschen Opfergebräuehe bei Ackerbau und Viehzucht, Ein Beitrag zur deutschen Mythologie und Altertliumskunde, Breslau, 1884, str. 91 a d.; dr. Sepp, Die Religion der alten Deutschen und ihr Fortbestand in Volkssagen, Aufzügen und Festbräuchen, München, 1890, str. 67, 109; o vynášení smrti v Sasku dr. G. Pilk, Mittheilungen des Nordböhm. Excursions-Clubs, Leipa, 1892, I. str. 74—75. Popěvek : „Den Tod hab'n wir ausgetrieben, er war' in unserm Dorf geblieb'n, in unserto Dorf und Lande, das war' uns eine Schande. Wir hab'n ihn getrieb'n über Stock und Stein, wir hab'n ihm gebrochen Hals und Bein. Die Schüssel hat 'nen gold'nen Rand, die junge Frau 'ne milde Hand, sie wird sich wohl bedenken und uns das Gackei schenken. Schenkt sie nun das Gackei nicht, so bringen wir auch den Sommer nicht. Der Sommer und der Winter, die sind Geschwisterkinder. Der März und der Mai — da sind wir all dabei."
|
