mnoho se vyjasnilo a protříbilo ve výsledcích. Známof, že je Morava jednou z nejbohatších zemí Evropy na památky po člověku dilovialním.

Dlouho moravští badatelé souhlasili v tom, že člověk žil zde nejen za toho času, kdy se sobi proháněli po údolích moravských, tedy v mladší době čtvrtohorní, ale i v starší její části, v níž zde žili velicí býložravci, mezi nimi nejvýznačnější druh mammutu.

Také bohaté naleziště mammutícb kostí, které bylo nalezeno v Před-' mosti u Přerova v zahradě p. Chromečkově spolu s neklamnými stopami lidskými tomu nasvědčovalo, a jak řed. Maska tak Dr. Wankel soudili z nálezu na současnost člověka s mammutem. Domnívali se, že naleziště to představuje staré tábořiště lovců mammutích. Tu však r. 18S8 navštívil Předmost dánský geolog a praehistorik Japetus Steenstrup a prohlásil se rozhodně proti podanému výkladu. Dle jeho mínění nežil zde člověk současně s mammuty, ne-lovil jich živých, ale přišel sem mnohem později. A naleznuv zde před věky zhynulé stádo mammutů vykopával zbytky a hlavně kly upotřeboval. Dosud v Sibiři na mnoha místech setkáváme se s podobnými nálezy zhynulých a před-věkých zvířat. Steenstrupův výklad narazil však na tuhý odpor, na Moravě toliko Dr. Wankel opustil ihned svoje staré mínění, přidal se ? Steenstrupovu, a od té doby již vícekráte literárně proň vystoupil. I tato kniha má za předmět své prvé části vylíčení tohoto sporu a provádění důkazu správnosti theorie Steenstrupovy.

My se nechceme mísit do určitého rozhodování v této otázce, nemajíce tolik autopsie a tolik znalosti předmětu, o nějž se jedná, jako Steenstrup a Wankel na jedué (nejnověji i Virchow se přidal), Masku a jiní na druhé straně. Nemůžeme však popříti, že Steenstrupovy a Wanklovy důvody prese svoji bystrost ještě nepřesvědčují, že by mínění druhé muselo být nesprávné. V té véci vůbec těžko soudit pro i proti.

Vítaným doplňkem předešlé časti je důkladné popsání zajímavého nálezu lebky medvěda jeskynního z jeskyně sloupské, v jehož temenním hřebenu je viděti stopu rány částečné zhojené a patrně lidskou rukou zasazené. Vzhledem ? době, v níž u nás tento dravec žil, je pravděpodobno, že poranění to stalo se nástrojem kamenným. Pravděpodobnost zvyšuje se tím více, že se vedle lebky našel úlomek hrotu jaspisového, jenž se dobře hodí do rány. Není-li tedy jisto dle Wankela, že člověk žil na Moravě s mammutem, je jisto, že žil současně s medvědem jeskynním a s ním podnikal zápas s prostou zbraní kamennou v ruce, což však jsme měli již dříve za dokázané. To jest obsah nové knihy Wankelovy plné zajímavých detaillů, a psané slohem velmi svěžím.

?. ?. ? a m ? ? ? ? ? ? ??. ??????????????? ????????????? ?????? ????? ?????. (???????, 1890.)

?. ?. ? ? ? ? ? ? ? ? ? ??. ???????? ??????????????? ???????????? ? ???????? ???????? ?????????? ????. ?. ?. ???????????. (???????, 1892.)

Oba tjto spisy vynikajícího ruského archaeologa obsahují v podstatě totéž, a možno o nich najednou referovati. Druhý spis je rozšířen přídavkem katalogu archaeologické sbírky Samokvasovy a desíti tabulkami.

Celou dobu arehaeologie ruské rozděluje Samokvasov na 6 period, které zove podle hlavních národu v různých těch dobách v jižním a západním Rusku usazených, a dle toho rozeznává starožitnosti 1. kimmerijské, 2, skythské, 3. sarmatské, 4.slovanské, 5. polovecko-tatarsk é doby. Nicméně sluší vytkouti, že toto označení má na mysli v

1. Perioda kimmerijská nazvána jest podle polomythického kmene Kimmeriů, kteří bydlili v jižní Rusi před přistěhováním Skythů, a žili ještě v kultuře kamenné. Ostatně i Skythové, když přišli sem v 7. stol. př. Kr., neznali ještě železa. S tím je seznámili teprve řečtí kolonisté v 6. stol., od které