doby datuje Samokvasov svou druhou periodu Rovná se tedy doba kimme-rijská v Rusku obvyklému u nás názvu doby kamenné a bronzové. Do ní patří celá řada kurhanů v okolí Kislovodska, Pjatigorska, Směly, v Kavkazu, některé mohyly od Alexandropolje atd. — vesměs hroby s kostrami nataženě, skrčeně i sedě pochovanými. Nástroje kamenné jsou hojné i v době bronzové.

2. Perioda skythská počíná, jak jsme již řekli, v 6. století, když se byli před tím rozsadili po jižní Rusi mezi Dunajem a Donem kmeny, které staří historikové shrnují pod společný název Skythů, a trvala až do 1. stol. po Kr., do doby Augustovy. Počátkem 6. stol. př. Kr. osadili řečtí kolonisté severní břehy černomořské, založili Pantikapaiu, Chersones, Olbii atd., a od nich seznámili se Skythové s užíváním železa a stříbra, od nich^ dostávali umělecké práce ze zlata, bronzu, terrakoty, skla a podobné. S Římany se Skythové počali stýkati teprve od doby Mithridatovy. Tento ráz řeckého vlivu jest charakteristickým znakem hrobů této doby, které jinak ustrojeuím svým neliší se od mohyl doby předešlé; pouze bývají kostry pravidlem nataženy na znaku, velmi zřídka skrčeny nebo zbarveny. Typické vzory skyth-ských hrobů jsou známy, a netřeba jich popisovati (Luhovaja mohyla, kurban kulobský, čertomlycký, ryžanovský a jiné).

3. Perioda sarmatská obsahuje památníky té doby, kdy historikové zvali národy v jižní Rusi bydlící úhrnem Sarmaty. V 2. stol. př. Kr. sarmatské kmeny Roxolanů, Burů, Bastarnů a Getů založily tu panství pod vůdcovstvím Getů (řecké jméno) neboli Daků (římské jméno), které zmohutnělo zejména v 1. stol. př. Kr. za vlády Berebistovy. S těmito kmeny dostali se do válečných styků brzy Uímané, a proto také ruzné římské památky provázejí neustále hroby těchto dob )mince, terrakotty, zbraně (sponky a podobné).

Mohyly jsou opět nejrůznějších systému, ale na mnohých místech jižního a středního Ruska převládá v nich spalování nad pochováváním. Popel zemřelého jest budí uložen v nádobě a ta postavena do jámy v zemi, nebo na zem. do nitra násypu mohylového, buď jest ponechán na žárovišti a nad tím sdělána mohyla. Kostry nebývají více skrčeny. Do této doby čítá Samokvasov kurhan u Karantinské slobody pod Kerčí, hroby na svahu hory Mithridatovy, pohřebiště u hory Masselu ve Slezku atd.

4. Perioda slovanská počíná, když stará klassic'a jména nad-pontijských národů Skythi a Sarmati zaměňují se ?? názvy Vendů, tJklavinů, Antů — tedy Slovanů. Poprvé se tak děje u Jornandesa a Prokopia, a proto datuje Samokvasov tuto dobu od VI. stol. do věku XI. po Kr., kdy dokonáno bylo pokřestění ruských Slovanů, započaté už v století IX.

V tutéž dobu rozvil se v Byzantii zvláštní „byzantijský" sloh ornamen-tační, a předměty tohoto slohu, jakož i mince byzantinské a mince říší západoevropských nacházíme stále v mohylách této doby.

Ustrojení kurhanů slovanských je právě tak různé jako starších. Nacházíme v nich buď jen kostry, nebo jen těla spálená, nebo oboje vedle sebe. Sruby dřevěné a kamenné skřínky uvnitř jsou nyní řídké, za to jsou časté hroby v truhlách železnými hřeby sbitých. Kostry leží pravidlem hlavou ? západu na hřbetě, s rukama různě položenýma. Skrčených koster není. Vedle koster lidských nacházejí se často i kostry koňské se železným úborem. Milodary jsou nejvíce železné a tvarů nových ihroty kopí, meče, šavle, třmeny atd.), na špercích převládá stříbro. Za příklad slovanských hrobů mohou sloužit pohřebiště severního Kavkazu v okolí ossetinských aulu Komunty a Galiaty, po hřebiště u vsi Novogrigorjevky v jekaterinoslavské gubernii, kurhany v okolí Öernigova, hroby u nikolajevské bělogorské pustiny v kraji sudžanském a jiné.

5. Perioda polovecko-tatarská. So zavedením křesťanství přestalo se u Slovanů ruských pochovávat obřadem pohanským a nad hrob sypat vysoká mohyla. Ale ještě dlouho žilo v Rusku více kmenů neslovanských z počátku poloveckých, potom tatarských, u nichž se starý způsob pohřbívání za-