Na tmavěčerveném obdélníku čelné stěny položen jest o mál» menší obdélník barvy modré a na tom dva žluté čtverce, do nichž vloženy dva červené, sloužící za podklad k malbě. Rozměry tohoto rozdělení měřického jsou takové, že spodnější vyčnívají jen okraji jako stužka úzkými. Ve vnitřním čtverci je věnec se čtyřmi růžemi, V něm ptáček (žluva) na větévkách s hrozny pěkně rozvedených. Celek rozměřením, kresbou i barvou působí neodolatelně příjemný dojem.

Holoubci bývali malováni na postelích dvojmo na větvičkách naproti sobě sedící jako symbol lásky manželské.

Ze zvířat čtvernohých nacházíme na malovaném nábytku jeleny. Tělo připomíná koně, parohy přímočárné, rozvětvené, ohonu není. Malíř vedl si tu neobratně.

Všecky tvary jsou ztrnulé, prkenné, jak se druhdy praví, které slovo je zde případné, naznačujíc i vzor, jehož k malbě použito.

Material malířský poskytovaly laciné barvy nerostué, hlavně hlinky. K nátěru užíváno nejčastěji barvy modré, žluté, červené a zelené. Modrá a zelená, obě jasné, zřídka brány čisté, častěji při -míšeno něco jiných, tak že dávaly tóny lomené, nyní k nátěrům velmi oblíbené. Tím docíleno snáze souladu tak různých barev, kterých užívali staří mistři.

Náplně natírány intensivními barvami teplými, červenou tmavou i jasnou (cinobr), žlutou (chromovou neb jasný okr), bílou do žlutá lomenou.

Nátěr základní i náplní byl bez vzorku. Mramorování základního nátěru, obvyklé namalovaném nábytku z Podkrkonoší, jehož jednotlivé kusy i do Polabí zabloudily, u nás nikde se neužívalo. Taktéž se to má se šmouhováním (fládrováním), kteréž na nábytku v okolí Bydžova jest obvyklé. Tohoto způsobu užito jen v málo případech za výplň místo ornamentální malby.

Užívání prostého nátěru, jednoduchost v komposici ornamentu a mírné jeho užívání působí, že malovaný nábytek našich krajin polabských vedle „kartounově" — (jak mu říká lid) pestrého nábytku krajů pohorských příliš jednoduše a prostě se jeví, působě za to dojem uklidnění a jakési střízlivé noblessy.

A co pověděti lze o samých tvůrcích tohoto nábytku, o umělých starých mistrech truhlářských? Chodě po jich stopách, našel jsem četné jejich výrobky, nejčastěji ovšem jen ve troskách a nepatrných zbytcích, jež mluvily pochvalně o jich umělosti, ale nikoho z nich jsem nepoznal. Jen kusých zpráv se mi dostalo. Nekaždý mistr truhlářský znal se v tomto umění. Faktum to není nám s podivem, naopak podiviti bychom se musili opaku, majíce na mysli nepatrné vzdělání obecné i řemeslné té doby. Mistr, jenž vkusně maloval, byl široko daleko znám a míval stále hojnost práce. Tou opatřovali ho i jiní mistři truhlářští, dávajíce mu malovati své hotové dílo. Když práce