Slované, právě jako Germané a Gallové, byli původně světlého typu dlouholebého, nynější jejich krátkolebost že jest druhotná. Výklad tento setkal se však u nás s velmi ostrým odporem redaktora Památek archaeologických p. Dra. Píce, velmi neoprávněným, jak z referátu tohoto viděti.

Pokud to bylo oprávněné, čtenáři poznali sami z referátu o pracích Bogdanovem v Kusku po 25 let konaných, z nichž p. redaktor neznal patrně ani jediné. Již sami vidí, „že jsem neměl pro svoji theorii jediné jen pohřebiště slaboszewské, že moje theorie nebyla ojedinělá." Jak nyní p. Dr. Pič soudí, nevím, já však. s pocitem za-dostučinění pročítal jsem souhrnné výsledky prací Bogdanových; neboť to, k čemuž jsem došel na základě materiálu částečného, úhrnné Bogda-novy výsledky v základech potvrzují.

Ono původní dlouholebé plemeno zval jsem „á r i j s k ý m". To však jest jen jiný význam pro totéž plémě, jež zove nyní Bogdanov „population primordiale dolichocéfale". Jen v některých detailech je rozdíl. Bogdanov nyní zahrnuje do téhož plemena i Finy, kdežto jsem je tehda vylučoval, ovšem s podmínkou. Bogdanovi jsou Finové anthropologicky příbuzní Slovanům, a jen ethnograficky jsou rozlišeni. Ale už tehdy jsem připouštěl něco podobuého.

Pojem „finský" jest v anthropologii dosud nejasný. Finové tvoří ne plémě, ale skupinu národů, kmenů příbuzného jazyka a mravů, z nichž však část jest původu západního, část východního, asijského. Část přejala řeč od jiného lidu, pofinštila se, ale zůstala anthropologicky cizí, asi tak jako se britannisují v Americe negři. Proto část Finů nynějších i starých (Muroma, Merja, Vesi) mohla být dle všeho stejného původu se Slovany, ačkoliv mluví idiomy uralo-altajskými. Něco podobného jsem měl již tehdáž na mysli, pravě ve své obraně proti kritice p. Píčově „jsou-li hroby jistě finské (dle archaeologických svědectví), pak jest finský původ Merje pochybný."

Nyní se jak na základě starších vlastních, tak i na základě těchto souhrnných výsledků bádání Bogdanova hlásím v základních rysech k týmž názorům. V budoucnosti pozmění se jistě, ale nyní v nich vidím nejlepší pokus rozřešení problémů v slovanské anthropologii. Kromě menších věcí jen ve výkladu toho, v čem je založeno stálé přibývání brachycefalie v dobách historických, jsme poněkud jiného náhledu. Tento zjev vykládá Bogdanov dvojím způsobem: míšením s asijskými brachycefaly (v Rusku, v ostatní Evropě musíme asi uznati i jiná centra brachycefalie) a vlivem rostoucí civilisace. Tento poslední názor hájili i prof. Schaaf-hausen a jiní, u nás Dr. J. Matiegka.

Jest to výklad velmi svůdný, ale dosud marně pátráme po kau-salním spojení, v jakém jsou stupně civilisace s útvarem hlavy, určitěji