tělo menší a vlasy tmavé, kaštanové. Dolichocefalů bylo mnohem více, lebek s indexem pod 75 bylo 77,1%.

2. Kraje na jihozápad od Moskvy měly vice typu prvého.

3. Lebky dlouhé byly silnější a také se lépe uchovaly než krátké.

4. Vzhledem k dvěma různým theoriím historikův a archaeo-logů ruských, z nichž jedna prohlašovala obyvatelstvo kurhanové za finské, a druhá (Baerova) viděla v něm zbytky lidu nefiuského, náležejícího starému nyní vyhynulému plemeni, Bogdanov přiklonil se k mínění druhému, a prohlásil lebky z kurhanů za n e f i n s k é.

Téhož r. 1867 uspořádána byla v Moskvě ethnografická výstava s oddělením anthropologickým, do něhož se z různých míst Ruska snesl další materiál, hlavně z gub. moskevské, kalužské, jaroslavské, minské atd. a ze Sibiře; mezi jiným ukázalo se, že lebky z mohyl sibiřských liší se svým typem od lebek kurhanů moskevských. Ale k určitějšímu posouzení nebylo ještě dosti materiálu. Teprve v r. 1879 k známé velké výstavě anthropologické rozmnožily se kraniologické sbírky universitního musea v Moskvě měrou dostatečnou.

Plán k sbírání lebek z hrobů předhistorických sdělal Bogdanov. Základem jeho bylo dosíci co největšího počtu lebek z různých krajin Rusi, aby se nabyl jasnější názor o zeměpisném rozložení různých typů v době kurhanové. Hlavním pomocníkem byl mu na západě Rusi prof. Samokvasov z Varšavy, horlivý archaeolog, jenž podaroval společnost moskevskou značnou sbírkou lebek ze svých nálezů, a to ze skythských mohyl z gubernie poltavské, a z mohyl od S u d ž i v gub. kurské.

Lebky sudžanské, jež náležely podle Samokvasova slovanským Sěverjanům, byly typu velmi čistého, homogenního, představujíce patrně jedno jediné plémě. A všechny (23) byly dolichocefalní s vypuklým occiputem, bez nejmenšího znaku mongolského.

L bky ze skythských hrobů poltavských většinou se podobaly předešlým. V poltavské gubernii ve všech druzích hrobů, i v těch, které čítal Samokvasov Skythům, i v těch, které měl za pozdější slovanské, převládal jeden a týž typ dlouholebý. Pouze našel Bogdanov, který lebky sudžanské a poltavské popsal v roce 1879 a 1880, že v kurhanech „skythských" je procento brachy-cefalův o něco málo větší, ale ani tyto krátké lebky nejevily známky rázu mongolského. Následkem toho vyslovil již tehdy Bogdanov důležitou větu, „že název ,Skyth' nevyjadřuje jednotku anthropologickou, ale jen zeměpisnou a národopisnou." Všechno to potvrdily i další zásylky lebek z gubernie poltavské.