strany jsou stopy menších figur, představuje muž ten asi plampače či družbu. Ve výklenku čtvrtém jest muž paňáca, který chová děcko v peřině, vedle něho též stopy nožek, snad malých dětí. Kolem výklenků zeleně a červeně vylepených vine se kvítí drobné z barevného papíru, látek a pozlátka chřestícího. Střecha stánku všecka je pokryta květinami, velikými to růžemi. Uprostřed zvedá se kytka též z drobného kvítí urobená a z ní zase na podstavci zeleném pták — čáp s děťátkem v červeném zobáku. Podobné drobné kytky, čtyři, pnou se na zelených tyčinkách nad každým výklenkem a obklopeny jsou bubínky či pouzdry zlatými (pozlátkem polepenými). Kolem střední kytice s čápem houpe se veliká červená koruna v objemu lidské hlavy ; koruna jest o devíti bodech, hojně na bodech i kolem vyzdobena per-lemi, upevněna jest na několika drátech.

Čís. 4. Svatební kytice z Litomyšlska. („Paňáca" s děckem.) Fotografie C. Polnického.

Dřevěná podlážka opatřena jest hůlkou, kterou zastrkovala se kytice do baněk a lahví. Kytice i s hůlkou má výšku 80 cm., průměr nahoře 41 cm., dole 28 cm., obvod 80 cm. Jak z popisu zřejjno, činí kytice dojem spíše nějakých pestrých jesliček než daru květinového, což podporováno také tím, že bylo lze v baňce nebo láhvi ji otáčeti. Způsobovala svými jednotlivostmi, čápem, děťátkem, paňácou zajisté o svatbě nekonečný smích a škádlení. Z ní zase seznáváme, že u našich vesničanů svatba, sňatek byl uzavírán pro zachování a vychování příštího pokolení, že manželství bez dětí zdálo se lidu zcela bezúčelné. Veliká koruna, která nad kyticí se houpe, mimoděk připomíná nám ruské koruny, jež nad snoubenci o sňatku bývají drženy. Ve vesnicích kolem Litomyšle, které známe, zašlo užívání kytice o svatbách zcela, ve Střenici prý dávají si dělati ještě alespoň svatební koláč. Jistá občanka z Ku-třína vypravovala nám, že v Mířetíně a české Rybné (okres skuteč-