bílé půdě vyzdobenými, s koši, běložlutým pávím brkem na hnědé koži vyšitými. Celkem kromě skříní a truhel nenalézáme mnoho pestrosti. Podivné sestavení barev zelené, hnědé, modré, žluté vyskytuje se na nádobí toufarovém, misách a talířích. Sestavení to z povzdálí dojímá jako kousek lesní krajiny: hněď pňů, zeleň listí, modř nebe a jasná žluť slunečního světla. A kdož ví, zdali tyto odstíny v krajině po většině lesnaté tak často se vyskytující, nepůsobily na smysl lidu přemýšlejícího o způsobe výzdoby?

Zajímavější jest sledovati, které ornamenty a předměty nejčarštěji vyskytují se na nádobí a náčiní okolí litomyšlského. Ony podávají právě neklamné svědectví, že vyšly ty které kusy nádobí a náčiní vskutku z rukou' lidu té které krajiny, že nebyly odjinud za-kupovány, nebo továrně vyrobeny. Kolem Litomyšle bývalo mnoho skláren (v Lubné, Budislavi atd.), poslední teprve před nedávném v Milovech zrušena; tu přirozeno, že lid okolní chápal se ozdobování a leptání skla. Dělo se tak ještě před málo lety, ukazováni a jmenováni nám v okolí budislavském muži, kteří to uměli, kteří kresbu sami si zhotovili a ku přání i jméno majetníka na sklenky vyryli. Leč to mohlo by za málo let pokládáno býti za pouhou pověst, kdežto ornament v okolí oblíbený, na předmětech skleněných též se vyskytující neklamné svědectví o tom podává, že nádoby vyšly z ruky -dovedného domorodce. Na jih od Litomyšle v krajině svratecké zase kvete od starodávna hrnčířství a kamnářství — říká se jistému druhu hrnků přímo „svraták" a jistým kachlům „svratecké" ; byli to zajisté svérázní řemeslníci, již okolní krajinu zbožím svým zásobovali a pracovali zcela v duchu lidovém. Jejich talíře, mísy, džbány „toufarové" a „punclové" (hnědé kamenné) rozeznáš na první pohled a z daleka od zboží jinde nebo továrně vyrobeného; mají své zvláštní rozdělení plochy, své rázovité sestavení barev, ba i ta podoba nádob má cosi svého. Jest na vesnicích mezi lidem též mnoho starobylého někdy dost vzácného nádobí městského, věncovím, pestrým kvítím, výjevy z doby rokokové nebo copové, podobami památných budov ozdobeného, leč netřeba ani všímati si tovární známky na rubu: ráz, tvar, barva vnukuje ti ihned dojem, že jest to něco nelidového, cizího. Možno, ba pravděpodobno, že chasníci z vesnic jiných, vyučivše se u řádných mistrův ozdobovali pak výrobky své v duchu rodné vsi, rodného kraje. Tak nalezli jsme ornament kulatého květu se středem mřížkovaným na náramku starodávné ženské košile (nalézající se nyní v Náprstkově museu), na láhvi leptané, na džbáně hnědém bíle polévaném (oboje získáno pro Museum zemské) a rozdílné tyto předměty za různých dob sebrané pocházejí vesměs z Lubné (farnosti sebranické)! Šest talířů a mísa z téže vesnice ze statku Klusoňova pocházející, pomalovány obrazem chalupy o hluboce skloněné střeše, v odstínech svrchu .zmíněných zeleně, hnědě, modře a žlutě; slánka z mléčného skla