příkladník sluší odvozovati asi od přikládání píce koním; jiný výklad, jaký mně také podán, že totiž je to místnost při kládě, ze které žlab vydlabán, je asi méně podařený. Za maštalí následuje m a-Š t á 1 k a p, menší to konírna pro vojanské koně v čas ubytování jízdného vojska po našich dědinách — dokud nebylo na Moravě jí-zdeckých kasáren. (Odtud jí někde říkají také vojanka.) Potom je kravský chlév q, za nímž ještě komora r na píci pro krávy. Těchto pět místností má od jara do podzimku dvéře šprlové, jejichž horní polovice skládá se jenom z několika tyček (šprlení), aby vzduch měl do chlévů volný přístup. Na zimu nahradí se tyto dvéře jinými, plnými. Maštal a kravský chlév mají po malém okenečku vedle dveří. Na konci náspů byly c h 1 í v k y pro prasata, v našem případě s třemi odděleními (s, slt sa); dělí je dřevěné stěny do výše asi 1 m. a do každého vedou zvláštní dvířka, celá z desek sbitá a nižší než do ostatních chlévů. Prasata pro krmení určená mají dřevěný „krmec" (t) naproti chlívku postavený na sloupkách nad hnojem.

Ěadu chlévů zakončuje obyčejně kůlna (na našem půdorysu jí není), místnost to z předu úplně otevřená, v níž stojí vozy a polní nářadí. Našlo-li se místo pro kůlnu jinde na dvoře, stává tam na konci chlévů výměna (dial. véměna, t. j. výminek), obydlí výměnkáře, obydlí tomu říkají na sev. Hané také chaloupka. Na našem půdorysu arci stojí výměna o samotě v průčelní čáře žudru; mezi ní a žudrem býval dvorek (dnes zastavěný chaloupkou, jež na půdorysu zúmyslně opomenuta); výměna skládá se obyčejně ze tří místností: ze síně (1), jizby (2) a komůrky (3). Není-li výměna osazena výměnkářem, bývá někdy pronajata; nájemci se říká na Olomoucku hofer, na jižní Hané pěkným jménem „podludník".

Studně mají nízké dřevěné roubení a jsou zařízeny na vytahování vody vědrem či okovem, jež se spouští dolů buď na provaze nebo řetězu rumpálem nebo na tyči váhou (švenkem); odtud výraz „vážiti" vodu.

Stodola, také humno, postavena byla na kamenné nebo vepřovicové podezdívce. Mohutnou doškovou střechu její neslo vždy 10 pilířů z vepřovic nebo ještě dříve z válků. Prázdné prostory mezi nimi vyplněny hrubě tesanými kládami, t. zv. trhanicemi, vodorovně na sebe nakladenými. Průčelí stodoly bývá 10 m. dlouhé, boční strana 8 m. Výška zdí až pod střechu činí asi 5 m. Stodola skládá se ze tří částí: prostřední v, poněkud širší obou postranních, je m 1 a t, na jižní Hané mlatevňa; někde říkají jenom této prostřední části humno. Tato část má půdu tvrdě a rovně udupanou a zavírá se na obou koncích svých vraty dvojkřídlými, 3 m. širokými. Postranní části (na sev. Hané „stodoly" katexochén, na jižní „přístodůlky", z, a z2) nemají rovné udupané země, odděleny jsou od mlatu t. zv. oplotami, stěnami to přes 1 metr vysokými z tvrdých desek. Tam se skládá obilí ve snopech. Nad mlatem je „patro" (na jižní Hané patra, plur.)