olomucké a v něm zakazuje na vánoce nošení škrabošek, tropení žertův a neřádných obřadů při výroční volbě biskupa žákovského/nápověď tato jasně poučuje, že tu opět míněna slavnost, proti které horlil již opat břevnovský v XIII. století. Obnovuje-li v XIV. století Arnošt zápověď, patrno, že jí bylo třeba, že žáci o vánocích v škraboškách tropili svoje reje podle zvyku žáků západoevropských.83) Arcibiskup Arnošt roku 1350 opakuje zákaz v řádech, vydaných pro metropoli svatovítskou v Praze. To opět důkazem, že slavnost těšila se oblibě.84) Arnoštovi se nepodařilo vyhladiti volbu biskupa žákovského, slavnost nedůstojnou vánočních hodů. Ještě Hus o volbě směšného biskupa vypravuje s příhanou a s lítostí, že se jí také jsa žákem účastnil. Volá v ten rozum: „Co pak činie zjevné nekázni v kostele, strojiece krabošky — jakož i já v mladost byl jsem jednu pochřiechu kraboškú — kto by vypsal na Praze! Učiniece žáka potvorného biskupem, posadie na oslici tváří ? uocasu, 85) vedu ho do kostela na mši a před ním mísu polévky a konev neb čbán piva, a držie před ním, an jie v kostele. A videch, an kadí oltáře a zdvih nohu nahoru, i vece hlasem velikým: Bú! — A žáci nesiechú před ním veliké pochodně miesto svěc a chodie oltář od oltáře, tak kadě. Potom uzřěch, ano žáci vše opak kukly kožišné obrátili a tancují v kostele a lidé sě dívají a smějí a mnějiece, by to bylo by vše svatě a právě, že to mají v své rubrice, to jest v svém ustanovení." Z dalších slov Husových se dovídáme, že arcibiskup Jan zakázal tyto obřady: „Dokud jsem byl mladý v letech i rozumu, také sem byl z té rubriky bláznivé; ale když mi dal Pán Buoh poznánie v písmě, již sem tu rubriku, to jest ustanovenie toho zabylstvie z své hlúposti vymazal. A svaté paměti kněz Jan arcibiskup, ten jest pod kletbu ty hry a nekázni zapověděl a velmi dobře ..." 86)