Jde nám tu o tak řečený svátelc bláznů, mlaďáteh („festům stul-torum, fatuorum, innocentium"). Dějiny tohoto svátku v samostatné knize vylíčil v minulém století Tilliot.72) Od té doby často bylo o svátku témž psáno. Nejde nám tu o vyčerpání popisu, toliko o vysvětlení, pokud ho potřebují dále citované doklady staročeské.73)

Nabyl o vánocích práva obyčej, že žáci bud o vánocích nebo na nový rok, nejčastěji na den Mláďátek, zvolili si biskupa tak zv. „biskupa mláďátek" (episcopus innocentium) a vodili jej, tropili žertovné obřady, jsouce maskováni, nosíce vedie jiného také škrabošky na způsob hlav zvířecích. Obřady bývaly provozovány s dovádivostí až nemírnou a urážlivou. Proti slavnosti horlí sv. Augustin a r. 633 koncil v Toledě přísně ji zapovídá. Přes to dále se udržovala. Omladina studentská dlouho se nechtěla zříci starodávného zvyku, při němž s rozjařením jednou za rok směli žáci popustiti uzdu nevázané veselosti. Z církve západní dostal se obyčej do církve východní, byv zaveden v X. století od Theophylakta. Obyčej rozmáhal se z míry. Církev ostře proti němu vystupovala. Ve Francii zapovídán byl na koncilu v Paříži r. 1212, v Nantes r. 1431, v Bourges r. 1438 atd.74) V Basileji horlil koncil proti němu r. 1435. 75) V Německu zakazují volbu biskupa mláďátek synody ve Wormsu r. 1316, ve Wiirzburgu r. 1317, tamtéž koncil r. 1407 a pod.76) Ve Francii ještě r. 1552 slavnost mláďátek byla zapovídána.77)

Obyčej byl znám také v Polsku. Z listu papeže Innocenta III., který poslal Jindřichovi arcibiskupovi v Hnězdně, patrno, že o vánocích chodili žáci i světští v škraboškách, v podobách potvorných po hřbitovech a kostelích. Papež jim hrozí klatbou. 78)