str. 363
Z hojných dalších svědectví o tomto obyčeji zajímavá je pro tuto stať zpráva v životopise sv. Eligia. Tento světec prý zapovídal na nový rok strojení ve zvířata, hlavně v koně. 63) Výslovné svědectví toto poučuje, že obchůzka s koněm v době vánoční a tříkrálové jest obyčej prastarý. Z horlivosti, s jakou církev proti němu brojila, s jakou jej vyhlašovala za hříšný, za ďábelský, vysvítá, že to byl obyčej silně utkvělý v lidovém podání. Jistě pravdy nechybíme, tvr-díme-li po přečtení dlouhé řady zapovědí 64) církevních a vyhrůžek těm, kdož by se o vánocích, o novém roce přestrojovali ve zvířata, v koně, že je to obyčej zděděný z doby pohanské, přežitek starodávných obřadů pohanských. S obřady křesťanskými nesouvisí; církev proti němu horlí, vyhlašován je za ďábelský — není tedy možná prese všechnu střízlivost v rozhodování o pohanském původu lidových obyčejů jinak jej vykládati, než jak pověděno.
Církev dlouho zápasila s bujnými těmito přežitky pohanských obyčejů. Dlouho brojila proti přestrojování o vánocích v jeleny, koně, krávy, kozy a pod., vyhlašujíc znova a opět obyčeje za hříšné, pohanské slavnosti novoroční. Suaha její neměla úspěchu. Novoroční slavnosti hlavně ve Francii a v Itálii, jak ukazuje Cassel, 65) bujně byly ve středověku prese všecky zapovědí slaveny. Při koledách vánočních, při obchůzkách po domech přes to bývaly provozovány žerty od koled-níků zakuklených, se škraboškami, oděných v kůže zvířecí, přestrojených za zvířata.
Jde ještě o to, jak asi starodávné přestrojování toto vypadalo. Přestrojení za býka, jelena a kozla vyobrazeno je na anglických malbách z doby Edvarda III., z r. 1344. 66) Jiný, názornější obrázek zachován ze XVI. století. V Norimberku měli tovaryši řezničtí právo o masopustě provozovati zvláštní tanec. Tanec ten vyobrazen je v rukopise dvorní knihovny v Mnichové (pod názvem Nürnberger Schem-partbuch, Cod. Germ. Nr. 2070). Tam kromě jiného vyobrazeny jsou maškary, podobné úpravě české klibny. moravského a lužického koně, německého bělouše atd., jak bylo obšírně popsáno. (Viz obr. č. 4.) Přestrojení dělo se také dvojím způsobem: Buď si tovaryš zavěsil tělo zvířecí kolem sebe přes ramena páskou a chodil (srv. popis u Sušila),
63) Doklad podává H. Carnoy, La Tradition, 1892, 1. c, str. 91. 64) Vedle uvedených srv. Mémoires dul' academie de Bruxelles, I. sv., str. 474; Em. Fried borg Aus deutschen Bussbüchern, Ein Beitrag zur deutschen Kulturgeschichte, Halle, 1868, str. 25, 26; Sauppe, Der Indiculns paganiarum et superstitionum, Ein Verzeichniss heidnischer und abergläubischer Gebräuche und Meinungen, Leipzig, 1891, str. 28, čís. 24. 65) Weihnachten, Ursprünge, Bräuche und Aberglauben, 1. c, str. 279 a d. O přestrojení za jelena déjí se zmínky nejčastěji. Vzpomínáme tu, že podnes v Horních Kakousích v průvodu mikulášském chodívá maska s parohy jeleními Viz obrázek v díle Obeiösterreich und Salzburg (Die-öst.-uiig. Monarchie in Wert und Bild), 1889, str. 129. 66) Srv. Sepp, Heligion der alten Deutschen, 1. c, str. 67—58.
|
|
