Předchozí 0081 Následující
str. 352

omladiny a zavírají před klibnou dvéře. Také hospodyně nerada vídá, když hoch, jenž schválně nosí v košíku smetí ze stáje, rozhazuje to po sednici, kam klibna zavítala. Ačkoli v kraji táborském místy obchůzka s klibnou vyhynula načisto, v Kostelci u Vorlíka posavad, jak jsem se přeptal, každý rok chasa chodívá.

Když jsem psal „Staročeské výroční obyčeje", pátral jsem, zda bych našel nějaké staročeské zprávy o klibně, buď v starých pramenech nebo zprávy v knihách novějších. Zatím nedočetl jsem se kromě zmínky v Jungmannově Slovníku ničehož nic a uvedl jsem zmínku o klibně (citovanou od p. Soukupa) v poznámce. Otázka zajímala mne stále. V I. ročniku „Česk. Lidu" (str. 108) uveřejnil jsem prosbu za laskavé zprávy. Odpověď vyhovující nedošla žádná. Až pan Soukup dodal článek, kde vysvětluje chození s klibnou, jemuž místo dávám ve stati předchozí.

Obchůzka s umělým koněm děla se v Čechách pravidelně po vánocích, kolem sv. Tří králů a v době masopustní. Jezdívá sice jeden z chasníků v okolí Jindřichova Hradce před svat. Mikulášem vedle jiných maškar na bělouši,1) ale to je doklad osamocený, jemuž netřeba zvláštní váhy přikládati. Podobně také na Moravě na Vy-škovsku v průvodě sv. Mikuláše „koníčci" jedou na „koni" (na holi) se zvoncem a ježovinou, kterouž děvčata píchají.2) Tu však má umělý kůň úlohu vedlejší, bezvýznamnou. Obyčej s klibnou dlužno od obou uvedených zvyků rozlišiti. Za to však ztotožňujeme masopustní obchůzky s přestrojenou „šimlou", „s koněm", „s husarem" — s obyčejem choditi s klibnou.

Zprávy o jmenovaných obyčejích podány byly v 1. č. II. ročníku „Česk. Lidu". Na str. 67. vypravuje Fr. Krojher, kterak v Eou-šíně chodívají o masopustě se šimlou, jež npravena je -na způsob klibny. Dva chasníci pokryti jsou plachtou. Přední drží koňskou hlavu napodobenou. Na šimle sedí husar. Na str. 72. zmiňuje se P. Valenta o masopustním koni v okolí Krumlova. Na str. 74. líčí Lad. Nágl z Nebovid, kterak chasník vleze do obruče železné, ke které je přidělána koňská hlava s krkem. To si upevní k pasu a zakryje šatem a vypadá, jakoby jezdil na koni. To jsou tedy nové, další zprávy o obřadu, obdobném chození s klibnou.

Také na Moravě mívali obchůzku podobnou o masopustě. Vedle medvěda neb opice, chasníka, oblečeného v ženské šaty, prý chodíval husar, t. j. chasník přistrojený za husara, „který na místo koně má dvě řičíce, z předu jednu, ze zadu druhou, šlema k tělu připevněné, s nichžto plachty jdou až na samu «em, aby nohou viděti nebylo. Na přední „hřečíci" má uvázánu koňskou hlavu (obyčejně sotor


1) Srv. Keinsberg-Düringsfold, Festkaleuder aus Böhmen, 1861, str. 528—529.
2) Bartoš, Moravský lid, v Telči, 1892, 10.

Předchozí   Následující