Naše Drábovny jsou příliš skrovných rozměrů, aby mohly býti bydlištěm pro delší čas, ale jako hlídky nelze mysliti si výhodnějších míst. Obě světničky nalézají se na skalách dominujících širému okresu, s jedné lze snadno přehlédnouti okolí až ku hlídce druhé i k Mužskému.

Pod Drábovnami vedou staré cesty; nad Jizerou jde cesta ode vsi Bořku (kde sbíhá se s ní jiná, uchylující se od silnice) oklikou lesem pod Drábovnu, odtud ke hradu Fridštejnu, kdež připojuje se opět k silnici hodkovické. Že stará je stezka ta, ukazují i stopy ve skále, kudy úvoz vede, hluboko vyjezděné, a snad i zpráva Cojnarova má pro případ tento jisté dobré jádro.

Na Kozákově stezník vychází od silnice, jde přes Lochtuš nahoru do vrchu kolem Drábovny a přes hřbet k Semilům.

Ačkoli mnohé názvy pomístně upomínají tu v okolí na osídlení staroslovanské, o sřarých cestách tu nemáme zpráv. Hraše uvádí pouze stezku z Milčan ke Světlé, kdež byla stráž odtud k Dubu a Strážišti u Mnichova Hradiště. Někde u Hradiště odbočovala stezka druhá, jdoucí pod Hradcem, Brodem u Loukova ku Svijanůni; Turnovu a odtud někudy přes hřbet k Semilům. Podrobnějšího popisu jejího nemáme.

Kdyby byla domněnka naše pravdivá, přibylo by zde dvé pevných bodů, jimiž zajistil by se jednak směr cesty semilské, jednak přibylo by spojení nové mezi Dubem a Turnovem.

Co jest klibna, a kdy se s ní chodívalo, o tom čteme kratičkou zprávu ve slovníku Jungmannovu: „Klibna, maškara, příšera slonu podobná, s nížto ten den před Třemi králi chodí; postaví se jedna osoba zrovna, majíc v ústech něco podlouhlého, co by zuby a nos představilo, druhá osoba se za první sehne, hlavu svou za její záda kladouc, a vše se jakousi plachtou přikryje. Choditi kiibnou. Us. Petrovic. v Ber."

Tuto zmínku přejal také Čeněk Zíbrt s dodatkem: „Zmiňuji se o klibně proto, že jinde jsem o ní nikdež nečetl, ani u Hanuše, ani u Krolmusa, ale dobře se pamatuji, že za mého dětství v rodné