Drábovna na Kozákově je mnohem skrovnější, polohou však vyniká imposantněji. Na sz. svahu Kozákova táhnou se poslední výběžky hruboskalských vrstev, v oblouku podobném obrovskému kráteru.. Vrstvy šikmo uložené vystupují zde mohutnými dvěma zdmi, z nichž severní vybíhá téměř k vrcholu kopce. Kotlinou mezi oběma vede pěšina přes hřbet k Semilům. V nejvyšším útesu skaliny sužují se

v zobákovitý hrot, trčící k východu, v kořeně hrotu vytesána jest jediná světnička, Drábovna. Nízký vchod na severní straně vede do prostory o 1m. nižší, ellipsovité, 5,30m. dlouhé, 2,5m. široké. Protilehlým čtyřhranným okénkem, otevřeným v kolmé vysoké stěně, lze přehlédnouti širý kruh Pojizeří. Ode vchodu níží se na levo skály a přecházejí v planinu.

Snad není daleko od pravdy, spatřujeme-li v Drábovnách starodávné stráže. Nevíme, co by míněni našemu odporovalo a zajímavé okolnosti tomu posvědčují. *)

Předem ukazuje pravděpodobnost analogie názvů Drábovna, Drábská skála a Drábské světničky na nedalekém vrchu Mužském, kdež dr. Píč shledává někdejší strážiště. (Dráb = voják, ozbrojenec.) Na Mužském je místní název „na Chodově", od Drábovny nad Jizerou vede cesta k Hodkovicům, kteréž v knihách konfirmačních slují „in Chodonibus" (Chodkovice?)