str. 343
Plošina druhé skály je úplně lysá. Na jz. konci jejím tesán jest opět ústupek asi 60 cm. zšíři. Jiné dva ústupky, na kraji této plochy a protější skály (III) ukazují, kudy vedl můstek přes rozsedlinu, nyní nepřestupnou, asi 2 m. širokou.
Na poslední dva útesy (III, IV) lze vylézti jen z dola se značným nebezpečenstvím. Tvar skal povrchu připomíná deltoid, rozpoltěn je úzkou štěrbinou.
Stopu po nějakém obývání vidíme jen v rýhách pravoúhlých, asi na 2 dm. v kameni vyhloubených a též tak širokých, patrně základech dřevěné stavby. Na jižním úkraji obou balvanů táhne se rýha, nyní přetržitá po celé délce.
Parallelně s touto rýhou, u vzdálí 2 m. běží druhý žlábek, jen na IV. skalině, oba pak protíná třetí skoro kolmá, příčná úžlabinka, vycházející od samého kraje, kteráž pak uchylujíc se v úhlu mizí.
V jihozápadním poli, rýhami omezeném, vidíme pět jamek, v kruhu skupených kol šesté, nejspíše lože pro patu tyče a jejích opěr.
O Drábovně zachoval nám některou paměř Jan B. Cejnar ve své Kronice Fridštejnské z r. 1839. Vypravuje, že sídlila tam ve XIII. stol. rota loupežníků pod vůdcem Drábem; o vyhubení jich pak podává známou variaci pověsti, kterak zajaté děvče prchnuvši hrachem troušeným vyznačilo cestu vojákům. Uvádíme její opis v poznámce. *) Pověst ta vypravuje se však i o Drábovně kozákovské — těžko rozhodnouti, kde je původní. Jiných zkazek lid neví.
Zajímava je však zmínka Cejnarova, že nalezen byl za jeho paměti na Drábovně nůž, podobný tulichu, tvaru nevídaného, kterýž byl chován později v zámku dubském a tam byl ztracen.
Zasluhuje pozornosti, že s temene Drábských skal — mimo jinou vyhlídku — západním údolím viděti jest přímo na Drábské světničky na Mužském a druhým směrem právě na Drábovnu kozákovskou.
*) Když okolo léta 1300 od města Turnova byla silnice a cesta k horám k Dolankám na most, odtud dále přes les nynější jme'nem Bořek na Fridštejn a odtud dále k horám, bydlil těch samých časů ve své peleši, v tomž lesu Bořku mezi skalami osadily, odvážlivý, dobrého svědomí, zuřlivý (?) muž nebo dráb, který na cestách jdoucí lid výtržně sstupoval a je o jejich jmění obíral a i také mordoval, a od téhož jeho obírání lidu jej lid obecní nazval drábem. Ten držel pří sobě jednu ženskou, která byla odsud, nedaleko jeho obydlí, ze Záborčí, to jest zatím lesem Bořkem z jedné chalupy, kterou on sobě násilnou mocí do své peleše a obydlí převzal a ji za svou domácí hospodyni při sobě držel. Zmrzelo jí s tím drábem v jeho otroctví svůj další život tak déle tráviti skrze jeho nevážně činěné mordy, byloť jí to na jejím svědomí tuze obtížné a nižádným způsobem se nemohla jeho prázdna učiniti, až pak jednoho času byla od téhož drába pro nakoupení potravy vyslána do města Turnova. Tu ona v městě představeným přednesla svůj nespokojený stav proti témuž zločinu a žádala, by s ní zpátky domů byl vyslán městský poprávce kat do téhož lesa Bořku a vykázala te'muž katovi čas a jistou hodinu po poledni, by on za ní do vykázané peleše téhož lotra přišel, že ona vždy po obědě dle jeho obyčeje jemu na hlavě jeho hledává neřesť a on že vždy při tom jí v klínu složenou hlavou usne, a tak tu že bude moct jej nejpříležitěj ze světa jeho života zbaviti. — Die téhož jejího navedení vskutku tak se to vše vyvedlo, v tuž určitou hodinu kat zticha do příbytku drába se vloudil a meč skrytej pod pláštěm měl, a dráb spící na klíně ležel, tu v rychlosti tím mečem ten kat jej na skrz jí v klíně spícího probodl, kdež hned mrtvý na zem se svalil a tu témuž jeho delšímu mordýřstvu konec byl učiněnej, a s tím vším jeho pozůstalým jměním ti dva se zdělili a odebrali se odsuď (odcuť) svou cestou pryč. — A ta jeho skrejše, kde ten dráb přebejval, až posud se spatřuje ve skále v prostřed lesa panského Bořku, jest do skály komůrka vydlabaná, kamž se nahoru do ní dost nebezpečně vylézti po skále může, a od těch časů až po dnes ta skála, kde ta komora jest, sluje a jmenuje se Drábská skála.
Léta 1794 jistej sedlák ze vsi Bořku, Matěj Holan, u tej samé skály kopal lesní rum k hnojem polí, v tom v zemi našel od jednoho lokte nůž neb tulich ku mordování, který tu již v zemi položený po tomž drábu na 500 let ležel. Ten nůž se potom je od Holana dostal do Č. dubského zámku a tu na řetízku u stropu v kanceláři na okázku visel až do 1804, tu potomje když se v témž zámku v kancelářích vlaské stropy dělaly, přišel ten nůž odtud pryč.
|
|
