skoro vždy jen broušeným nástrojům a jen při nálezech diluvialních bývá vzpomenuto přiseknutých kostěných nástrojů. Těchto však bylo užíváno dle zkušeností mých nejen v diluviu, nýbrž i v neolithu, ba i v době bronzové a železné.

A přece je nalézáme velmi zřídka ve veřejných, zřídka i v privátních sbírkách vystaveny, patrně proto, že bývají obyčejně přehlédnuty nebo neuznány; dovoluji si proto v následujícím na ně upozorniti a několik druhů jich vyobraziti. O mnohých exemplářích může ovšem povstati spor, podobný spora o pazourkové nástroje z útvaru třetihorního, spor o to, jestli opravdu prozrazují úmyslné spracování lidskou rukou, nebo nejsou-li jednoduchými odštipky nahodile povstalými, ale ve množství svého materiálu našel jsem příkladů dost, které nepřipouštějí žádných pochybností. Ale že i tyto nepatrné odštipky byly opravdu upotřebovány, lze z toho souditi, že často vykazují zřejmé stopy upotřebení, že ukazují často tvar k jistému účelu docela vhodný, že některé okrasy na nádobách pouze těmito hranatými nástroji zhotoveny byly a ne přibroušenými, — a konečně to, že k jistým nástrojům, pro něž zvláště ostré hrany a špičky jsou žádoucny, na př. k šípům, byla tato ostrost docílena spíše uštípnutím než přibroušeaíni.

Přisekané kostěné nástroje jsou různé. Jsou to na př. kusy žeber (hovězích nebo jeleních) na koncích přiříznuté nebo přibrou-šené, kterými se hladila hlína při formování nádob. Dále bodce na jednom konci přišpičatělé (obraz 1., 2., 3.), na druhém buď tupé nebo širokým držadlem (obr. 4.) opatřené. Špička bývá však často úmyslně, jindy jen dlouhým upotřebením přibroušena. Jiné ploché odštipky ukazují často na konci rovně neb obloukovitě uříznutém ohlazení, patrně také delším upotřebením povstalé (obr. 5., 6.), ač je účel nejasný. Velmi často jsou oválné, v podobě loďky přiseknuté kusy velkých rourovitých kostí, (obr. 7., 8.), které mám za tkalcovské člunky nebo vůbec za nějaký tkalcovský nástroj.

Řidší jsou lžíce (obr. 9., 10.) z kosti přisekané, jejichž okraje dlouhým upotřebením se uhladily. Také jehly se vyskytují, ale mají místo ouška zářezy ku připevnění nitky (srovn. obraz 11. u špičky). Velmi duchaplně jsou některé kosti přištípnuty za udice. (Obraz 12., 13.*). Nejvíce však musela býti vítána ostrost uštípnuté kosti pro zbraně, především pro kopí a šípy. Že ostrost odštěpků kostěných se vyrovná každé jiné na jiný způsob (na příkl. hlazením) a z jiné látky (kamene a kovu) docílené, může se každý přesvědčiti; hrot takový snadno pronikne tělo při patřičné síle tětivy luku nebo ruky. To jest, bohužel, až příliš známo lékařům z případů komplikovaných zlomenin kostí. Jaký div, že předvěký člověk tuto vlastnost využit-koval. Myslím, že proto právě nalézáme v předhistorických osadách tak zřídka šípy z kamene, z pazourku, z kovu nebo z kostí přibrou-