k tomu účelu zvlášť se hodící vlastnost, a kde jí dřevo nejlépe odpovídá, tam bylo a bude stále užíváno. Tak se doposud nalézá v instrumentáři našich sochařů dřevěná palička, doposud se užívá dřevěných lopat v špižírnách a doposud přichází na stůl dřevěná lžíce na míse salátové.

Ale i k účelům, pro něž my docela jiných látek užíváme, umí si divoch dřevo různým způsobem připraviti tak, že mu úplně dostačí. Stanley*) vypravuje o dřevěných šípech divochů, jichž hroty byly „stvrdlé pozvolným sušením v teple nad ohněm v chýších". „Rozbřesklo se nám," píše dále, „že tyto dřevěné šípy nejsou věcmi tak pohrdání hodnými, jak jsme se domnívali. Dle toho, co jsme viděli, soudili jsme, že mrštnost nepatrného takového luku byla dostatečná, aby prohnala tenký šíp lidským tělem naveskrz."

Z různých příčin, jednak proto, že se jisté vlastnosti nedaly jiným materiálem dostihnouti, jinak proto, že byl novějšího materiálu začasto nedostatek atd., vysvětlí se, proč se i po nálezu nových látek — bronzu, železa — ku zhotovení nástrojův a zbraní stále ještě užívalo materiálu starého. Tak čteme,, že Xerxes vedl v boj proti Ěekům vedle úplně ba skvostně vyzbrojených domácích vojínů i Indy s rákosovými šípy s železným hrotem, Ethiopy s šípy kamennými a s oštěpy opatřenými parohy gazelinými, Libyje s dřevěnými oštěpy, jichž špičky hýly pouze v ohni. stvrdlé.**) Ještě za doby Tacitovy (Germania k. 46) užívali Fennové pro nedostatek anebo neznalost železa jediné šípů kostěným hrotem opatřených. A doposud užívají různí národové afričtí, jak již nahoře vzpomenuto, nejen kostěných ale i dřevěných šípů a kopí, ač u nich železný průmysl je značně vyvinut.

I při výrobě nástrojů, z jednoho určitého materiálu dovedl přece lidský rozum vlastnosti tohoto materiálu co nejpraktičtěji vy-užitkovat. Tak na př. poznal, že z pazourkových nástrojů jsou nejostřejší jednoduše odštípnuté nebo přitesané, a ne broušené, a proto je hotovil prvým způsobem i v dobách, kdy jiL znal kameny při-brušovati. Podobně rozeznal člověk předvěký dobře, kdy je lépe užívat nástrojů z kosti vybroušených, kdy nástrojů prostě odštípnutých a přitesaných.

A k tomuto poslednímu druhu dovoluji si v tomto pojednání obrátiti pozornost.

Jak nahoře naznačeno a jak z nálezá vůbec známo, byly kosti a parohy z lehce domyslitelných příčin (hlavně pro svou hojnost a poměrně lehké spracování) vždy oblíbenými látkami k hotovení zbraní a různých domácích nástrojů. Archaeologové však věnovali pozornost