Aby návštěvníci věřili najisto, že tak skvostné vyšívání je skutečně práce našeho lidu, našich žen, byla vyložena v rámci ukázka mřežkování (čep-cové) jisté prosté ženy ze Solance u Rožnova, na níž byli čtyři mřežky hotovy a jedna toliko nakreslena; neboť valašská švaika napřed si vzorek na plátno vykreslí a teprve „mřežuje", totiž vytahuje niti, obšívá a j. Jak rozmanité jsou vzorky valašského vyšívání (na př. u rukávců) seznati lze z následujících jmen : na křižíčky (vyšívání křížkové), stolíček, kopka, zakládané krok vičky nebo rybí ocásek, na kladeno (pojmenování stehu), krokvičky s řetázkem, osel k a, mandrčnka, pilky, kopka plná, jetelinka, vraní očko a j.

Všimněme si nyní šesti figurín, jež v levo v koutě pod nádherným baldachýnem stojí, který je utvořen z růštecké plachty kostelní přes 100 roků staré. Předně je tu S t ř í t e ž a n k a. Má květovanou kordulu, jiného poněkud střihu než obyčejné valašské, bez varhánek totiž vzadu, záda užší, hodně vykrojená, vybíhající nahoře ve špičky, po stranách vyhloubené. V předu je výkroj hranatý, čtvercový (jinde vesměs okrouhlý), náramky úzké. Kordula vůbec menší než jinde. Límec u rukávců je bíle vyšívaný a široký (plavecký), na ramenou i u rukou je vyšívání rovněž bílé. Na prsou je zapinák čili kotula z perleti připevněn (jako všude jinde). r Sukně černá, skládaná (šorec), fěrtoch tlačený, jemný, modrý a květovaný. Ústroj doplňuje se vzadu mnoha pentlemi. Na nohou jsou vysoké punčochy tmavé a vrapované čili ubírané a střívě černé, kožené, bíle vyšívané s „lypačem" (jazykem) nahoře a modrými „vázankami" upevněné. —Hošťalovjanka má kordulu červenou, obyčejnou, límec u rukávců je přeložený, modře vyšitý, náramky rovněž modře vyšité, u rukou (tacle) je vyšívání dírkované. Sukně kanafaska, fěrtoch tlačený, modro-květovaný. Punčochy tmavomodré vrapované čili ubírané a střevíce sůkenné, červené se zelenou lemůvkou. — Eůščanka jest oblečena ve tmavomodrý kožuch soukenný, jenž má vzadu varhánky (faldy) vysoko vysazeny a kožešinou vyplněny. Sukně vlněná a fěrtoch modrý. Obuv tutéž.

Vsacanka (městka) je zjev krásné, statné ženy. Má na sobě bílou sukni (mulová, květovanou); špenzl hedvábný, zelený, hodně vykrojený, „o ba-chratych" (vydutých) rukávech, v pásu je límečkem (pintou) stažen. Zástěrka je rovněž zelená, hedbávná. Kolem krku je k vůli výkroji krásná hedvábná a měkká šatka s třásněmi. Jelikož však je krk ještě viděti, tož se pověsil na něj řetízek stříbrný, vzadu širokou pentlí (různé barvy) svázaný. Kroj je taktéž v zadu hojně pentlemi různými (růžovými, bílými, zelenými, květovanými) doplněn. Spenzle bývaly různobarevné: zelené, tmavomodré, měňavé (červené se zeleným) čili kotlové (jako měděný kotel). Zástěrka čili fěrtoch souhlasil vždy co do barvy sa špenzlem. Na hlavě je čepec šinelcový (černý z krajek, jenom dénko bylo zlatem vyšito) nebo zlatý s bílými krajkami. Na nohou jsou střevíce černé a bílé, mřežkované punčochy. Než ústroj městek byl také jiný, poněkud jednodušší. Bylyf. zajisté špenzle i kartúnové „delínové" (jak drajdrát moderní, drsné jak harasové1, súkenné, pentlemi lemovaué. Sukně kartúnky, englickó (červené, květované), kasán ky, kanafasky (jež se od dědinských různily jemností barev a vzorkem), v 1 n ě n k y (jenom tyto sluly „sukněmi", poněvadž byly ze sukna) a tlačenky (novější). V zimě oblékaly dlouhé tmavofialové šuby, kožešinou podšité a kolem do kola liščinou lemované; s hora visel „lalok". Na šubě byly stříbrné knoflíky až dolů (14—16). Která neměla šuby, nosila dlouhý kožueh „dubený" (žlutavý) nebo „lajbík", kožúšek malý, podobný špenzlu.

Vedle Vsacanky-měštky je Vsacanka-panna. Má sukni rovněž bílou, mulovou, kordulku hedvábnou, zelenou a rovněž takový fértúšek, Kordulka má vzadu dva jazýčky, je v předu i v předu i vzadu hluboce vystřižena Kolem krku bílý vyšívaný šátek, na krku jantarové koráte, rukávce menší než na dědinách s bílým vyšíváním. Kolem pasu pentle. Na nohou jsou střevíce černé, hodné vystřižené a punčochy bílé, krásně vzorkované. Vlasy v lelíky spleteny