rainenou Barvy jsou : tmavomodrá (nejvíce), bledomodrá, červená, bledožlutá, žlutá, černá a bílá V Lidečku jsou rukávce na ramenou a rukou žluté barvy, kolem krku modré a bledoČervené, lémeček je přeložen.

V Karlovicích a Eouštce je vyšívání úplně bílé, v oněch velmi jemné, umělé, v této vyskytuje se vedle úplně bílého i vyšívání jinobarevné. Jemností vynikají i rukávce střítežské. Motivy jsou tu různá kvítka, jablíčka i srdečka; tato jsou vyplněna velmi jemnou mřežkou Vyšívání děje se buď hedvábem nebo bavlnou. V Luzné a Francové Lhotě, jež vůbec mají mnoho společného se vzorky už slováckými, jsouce v jejich blízkosti, vyšívají většinou vlnou, mají barvy rozmanité, prozrazujíce poněkud (ovšem proti čistě valašským) jakýsi nelaď, nevkus (zelená barva s modrou a žlutá třeba fc tomu!).

Jak podotčeno, je lémeček u rukávců vůbec krátký, stojatý. Ale v některých dědinách (v Eouštce, Mikolůvce, v Lidečku, Karlovicích a j.) je lémeček méně nebo více široký (plavecký) a vyšívaný. Úprava rukávů u rukávců je rovněž více méně rozmanitá. Buď jsou rukávy širší a škrobí se, nebo neškrobí se a klopí. V Luzné, Lidečku a j. bývají rukávy úzké a dlouhé a nevyduté.

Na rukávcích vyložených je skoro všude i kordulka navlečena. I v kordulkách panuje jistá rozmanitost, a to v úpravě, okrase; někde se různí poněkud i střihem a látkou. Korduíky jsou obyčejně soukeuné a ponejvíce světločervené (holandské), jinde jsou tmavočervené (fialové).

Jsou však také damaškové, plyšové a sametové, různých barev. Tak zvláště v Karlovicích a ve Stříteži jsou látkou i okrasou bohatší: jsou lemovány čtyřnásobnými krajkami lesklými, portami, zelenými sametovými „lemův-kami" (sametkami) vzorkovanými, nejen v předu, nýbrž i v zadu asi do polovice zad. Korduíky tyto a podobné s látkou dražší byly nedělní a sváteční, na všední den byly nebo jsou jen ze sukna.

Korduíky jsou z předu hluboko vykrojeny. Oblemovány jsou úzkou, zelenou, výšo dotčenou „lemůvkou". Hížeji pak je přišita široká lemůvka (i na 4 cm.). Pro dírky a knoflíky je ponechána „zahrádka" omezená „lemůvkou", uvnitř pak stehy různými, květy, zvláště karafiáty, mezi dírkami a knoflíky vyšitá. Pod výkrojem bývá také vyšito. V zadu jsou dvoj- nebo trojdílné „var-háuky" ; na každém díle „varhánek" je knoflík a ščička světlo- a tmavozelená, hedbávná. Knoflíky jsou zreadélkové. Obyčejně se nosí nezapjaty, ale na Eož-ňovsku jsou zapjaty.

Šatky, jež ve velikém rovněž množství jsou vyloženy, jsou dílem z městu (Vsetína), dílem z venkova. Oba druhy vynikají krásným vyšíváním. Jsouť zde krásné mřežkovó hvězdice různých tvarů, srdečka a košíčky nebo květníky, z nichž vyrůstají rostliny nebo aspoň haluzky

Rovněž veliká sílav čepců krásně vyšívaných a mřežkovaných poutá pozornost návštěvníkovu. Čepce jsou tulipánové, pérové na sítce boční, věncové na sítce boční, čepce na pomalování na sítce boční, hřebíčkové na sítce boční a j. Každý čepec, co jich tady je, má jiný a jiný vzor co do mřežek (krajek). „Krajková práce tato," píše paní Havelková, jež velmi důkladně se obírá studiem našeho vyšívání, „sluje v moderním vyšívání „benátskou" odtud, že se nalezly velmi jemné krajky takto vyšité v prastarých hrobkách benátských velmožův, a povšimnutí hodno. že se o nich udržela pověst, že je vyšíval jakýsi kmen na blízkých ostrovech u Benátek usedlý. Divno, že tyto prastaré krajky benátské úplně se podobají valašským krajkám a že svými vzorky podobají se ostatním ornamentům slovanským ; neboť vidíme v nich totéž jablíčko, zvonek, srdečko i chrpu,"*)