Předchozí 0056 Následující
str. 227

basových zase na Vsetíně v zámku od pana vrchního. Úsloví: „Už si v basi", t. j. chycen, v léčce, v chládku — udrželo se podnes nejen na Valašsku, ale i jinde.

Nyní vkročíme ozdobnými dveřmi do chodby v právo, v níž tři místnosti jsou věnovány sbírkám národopisným, jež svou bohatostí (přes 2000 kusů!) na první okamžik každého zarážejí. Již chodba a její stěny jsou vkusně ověšeny rozmanitými krásnými věcmi, jichž si však lépe teprve povšimneme, až si odbudeme návštěvu v oněch třech síních.

Vkročivše do první místnosti neubráníme se povzdechu a žasneme již nad množstvím těch věcí, jež jsou jen v této síni v ladném pořádku srovnány. Uprostřed jsou dvě improvisované stěny (plenty), na nichž na každé straně vzhůru dolů pověšeny jsou plachty (oděvadla, úvodnice) a to jen tak, aby pouze prostředek jejich s vyšíváním bylo lze spatřiti. Na všech čtyřech stranách visí jich 77, nad nimi nahoře jsou rňzné (englieké, lipské a j.) šátky; ve draperie vkusně složeny. Plachty pocházejí většinou z Liptála, Johanové, Ústí, Halenková, Kůstky, Hovězí a Zděchova. Pod plachtami jsou z prken sbité stoly, na nichž opět rfizné vyšívané šátky, čepce a rukávce s kordulkami jsou umístěny. Rukávce s kordulkami zaujímají též stoly podél dvou stěn sinových. Napočetli jsme jich 112, a to zejména z Nového Hrozenkova, Hovězí, Polanky, Zděchova, Liptála, Jablůnky, Hutiska, Ratiboře, Pržna, Mikulůvky, Kateřinic, Luzné, Francovy Lhoty a odjinud. Po stěnách a koutech jsou opět různé věci vkusně zavěšeny nebo postaveny. Na první pohled vůbec zdá se nám, že množství předmětů zde uložených je na ujmu snadnému přehledu. Je to poněkud pravda. Ale výbor výstavní, nepředvídající ani, jak ohromné množství věcí se mu ještě v poslední chvíli sejde, nemohl už aspoň jednu ještě místnost k výstavě upraviti. A také chtěl míti národopis hezky pohromadě, v jedné řadě světnic. Nezbývalo než vedle sebe a hustě pokládati věci, aby místo stačilo pro všecko. Ale přes to vše činila výstava národopisná v těchto síních na každého dojem největšího pořádku a nejlepšího vkusu.

Všimněme si napřed plachet a rukávců s kordulami. Ačkoli nejsme kompetentními znalci takových věcí, abychom je správně mohli posouditi, tož nicméně pokusíme se aspoň několika slovy, a jak umíme, o nich stručnou podati zprávu.

Plachty (oděvadla) jsou jen uprostřed vyšívány, a to v šíři 2 dcm , žlutým (zřídka modrým) hedbávem, i surového hedbáví se používalo. Vyšívání je velmi jemné a husté. Motivy jsou rozpůlená jablíčka planá, srdéčka, zvonky, růže, chrpy, různé traviny, řebříček, metliěka a jiné věci z říše rostlinné. Bývaly dle niti pracovány tak přesně, že tvar se stal hranatějším. Někde je na - plachtě paličkovaná mřežka, všitá uprostřed a ovroubená okolem bohatě vyšívaným anebo jen pilkami (zoubky špičatými). Jedna plachta (z Léskovce) má pruh mosaikový. Nejpěknější plachty jsou tu z okolí Eouštky, pak ze Stříteže a Karlovic.

„Ve valašském vyšívání," píše Vlasta Havelková, „pozorovala jsem zvláštnost, jež se v hanáckém vyšívání nenalézá a která u Slováků jen v některých krajinách se vyskytuje. Je to snaha převáděti ornamenty rostlinné na geometrické, totiž okrouhlý tvar květiny, srdéčka nebo jablíčka proměniti bez kreslení, jen dle osnovy plátna ve tvar rohatý, tedy částečně geometrický. Tento přechod oblého ornamentu v geometrický nalézáme ve vyšívání valašském často, a jsou to vesměs vzory velmi krásné a umělecké." S plachtou byla valašská š v aika za několik měsíců, ba za několik jen neděl hotova. K neuvěření! Plachet se už nikde jako oděvadel nenosí. Starší osoby nechávají si je do rakví, k poslednímu odpočinku.

Rukávce poskytují větší u vyšívání rozmanitost. Jsou vyšity na leme č k u (obojku malém, stojatém), na spodní části rukou (na taclích) a na


Předchozí   Následující