poněkud zamračen řt zbývajících pak 6 hodin obloha Úplně by byla mraky potažena, vyhlížel by takto:

Tak pozoruje a črtá každého dne. Výsledek pak je obrazem počasí příštího roku, a to v ten způsob, že každý kroužek znamená měsíc příštího roku dle místa, jež v pořadí zaujímá. Čtvrti kruhu znamenají čtvrti měsíce. — Druhdy značí oněch 12 dní prostě 12 měsíců příštího roku. Jaké počasí některého dne, takové počasí bude na rok toho onoho měsíce. Kdyby na příklad pršelo 8. dne, bude 8. měsíce (v srpnu) též pršeti — Gazda v izbě přítomný se dušoval, že takový „kalendář" je úplně spolehlivý, že se všecko v y r á č í (splní).

Na doklad toho ukazoval na 8. den po sv. Lucii v loni (20. prosince), kdy celý den byl jasný, následkem čehož i letošní. 8. měsíc (srpen) musel býti jasný a horký.

Z piety k i^bě valašské dal výstavní výbor na trám naproti kalendáři tento nápis: „Na památku našim statným předkům. Léta Páně 1892. Výstavní výbor."

Ale valašská jizba není jenom lidmi oživena, nýbrž hospodáři jsouce velmi pečliví o zdar svého statku, dávají do jizeb, zvláště zimního nebo jarního času, nově vylíhlá kozlátka, telátka, jehňata, v létě pak kuřata, a mycáci (králíci) jsou v nich po celý rok. Ze se tím zdraví obyvatel valašských jizeb nepodporuje, leží na snadě, zvláště kd3'ž nemají ani ve zvyku po celý Boží rok otvírati oken a provětrá váti!

O dni slavnostní (v neděli a ve svátek) byli v izbě skuteční Valaši : gazda strouhal šindely na strýčku, gazděna přadla na kolovratu a občas pokolébala své chásně, občas zabrousila jazýčkem ke gazdovi vytýkajíc mu to neb ono. Za stolem seděli dva muziganti, cymbalista a houslista, obveselujíce hosty valašskými kousky tanečními. Návštěvníkům bylo lze prohlédati tajnosti valašské izby se strany. Podélní zeď (levá, od vlastního, toliko maskovaného vchodu) byla uprostřed prázdna, tak že hosté najednou mohli úpravu jizby přehlédnouti. Tisíce podpisů na vyložených arších svědčilo, jaké oblibě těšila se naše valašská izba; zvláště pak dne svátečního, když byla oživena skutečnými Valachy, nechtělo se nikomu z ní ani odejíti.

Opouštěje valašskou izbu každý si povšiml ještě v síni různých kuchyňských nádob : škopků, lopat a j. a zvláště zrny, ručního to rnlýnku, na němž si Valaši skrovnou zásobu obilní sami melou. V zámožnějších rodinách mají velikou žrňu (žernov), jež stojí buď v koutě někde na .dvoře, nebo u stodoly. Do koše nahoře připevněného sype se obilí, jež padá na kámen (žernov) a dosti jemná mouka sype se boční dřevěnou rourou do měchu (pytle). Do pohybu přivádí se zrna pákou, jež připevněna je železným klikatým prutem dole pod kamenem. Páka má na předním konci dvě šlapadla dřevěná, na něž dva lidé našlapují a zrnu takto do pohybu přivádějí. Z ruční zrny, do níž se sype obilí zrovna do kamene, mouka je hrubší.

Na chodbě u valašské izby byly rozestaveny pluhy valašské, kadlub y (ze kmene vydlabané nádoby, malé i veliké), v nichž v jednom sbírány dary pro Ústi'. Matici školkou, ve druhém pak byly ukázky obilí, jaké na Valaších so daří. Na stěně byly vkusně seskupeny kosy, srpy, cepy, ohrabeč-nice a j. Podél zdí spatřujeme starou kladu (basa) z obce Johanové, do níž fojt strkal nepoddajné své súsedy. Starší lidé, kolem ní jdoucí a pamětníci ještě těch neblahých dob, pro odpor skoro žádné pozornosti „base" nevěnovali. Zabručeli, máchli rukou a šli mimo. Skládat se basa ze dvou tlustých dřev o šesti okách pro nohy (pro tři provinilce). Dřeva na obou koncích dají se šoupadlem posunovati nahoru i dolů. Nešíastníci posadili se na zemi, strčili nohy (a mnohdy i ruce) do otvorův a vyseděli tak v nemalých mukách několik hodin, ano i celý den. Byl-li zloděj, ukradená věc dala se mu vedle. Tak pan fojt! Ale ubožákům bylo útěchou, že i pan fojt zakoušel občas slastí