Předchozí 0053 Následující
str. 224

Výletní místo bylo šfastně voleno. Prostranství bylo velikých rozměrů, v podobě ostrohu, jejž uzavíral z jedné (levé) strany les a stráň „Poselilá", z druhé pak strany (pravé) řeka Bečva. Lidstva, jež se tam nakupilo, počítáno na více než 3000, a ještě dvakráte tolik bylo by se tam vešlo. Kde kdo se oddal milé a utěšené zábavě. Tam stál nebo ssděl hlouček známých a přátel, kteří se již několik roků nebyli viděli, pohříženi jsouce v milém hovoru; onde připoutalo cvičení sokolské řady diváků, podivujících se dovednosti, hbitosti a křepkosti statečných sokolů; tam opět obstoupilo množství hovězskou „dožatú"; naslouchajíc písním rozjařeuých ženců a žniček. Velikou pak přitažlivost jevila „valašská svatba", při níž rozmanité zvyky a obyčeje lidu valašského byly znázorněny. Zvláště se povedly družbám (Jos. Daňkovi a Jos. Žákovi) řeči, když přišel ženich (J. Baránek) pro nevěstu (Annu Kovářovu), pak tance valašské, jež mládenci a družičky a pak i svatebčané sami prováděli. Nejsvižnějším tanečníkem , osvědčil se Jiří Kovář, kostelník, ač je již v pokročilejším věku. Zajímavé bylo,' kterak s napjetím a velikou zálibou naslouchají těmto krásným a posud zachovalým zvykům svatebním tak vzácní a mílí hosté, jako školní rada F r a n t. Bárto š, malíř Jaroslav V ě š í n, od něhož se nadějeme, že jnistrným štětcem svým nám vykouzlí tento posnd neporušený zvyk valašský, pí. Vlasta Havelková, slě. Madlenka W»n klová, dva fraucouzští žurnalisté, manželé Guillemainovy, kteří přijeli schválně z Vídně na Vsetín, aby výstavu navštívili a o ní do francouzských illustrovaných listů zprávy podali. Ti pilně ve výstavě již pracovali, kreslili, fotografie si zamlouvali a nyní na výletním místě, zvláště pak při svatbě, tužky a zápisníku ani z ruky nepouštěli. Na stráni opětně bylo lze navštíviti improvisovaný salaš, kdež bača s valachy v kolibě hosty brynzou častoval a pak na cymbál a housle valašské zpěvy a tance hrál. Hosté nešetřili grošů, házejíce mu je do cymbála.

V pondělí (15. srpna) dostavila se opět veliká síla cizích hostí z Přerova (140), z Olomouce, Holešova, Kelče, Vyzovic a odjinud; také zavítali milí a vzácní hosté z Prahy: professor Frant. Bílý i s chotí, dr. Jindřich Metelka, dr. E rn. K o v á i: Dopoledne byla prohlídka výstavy, odpoledna pak zahradní koncert u Vinklerů na „Svarově". —

Po prvních dnech slavnostních nabyvše patřičného klidu prohlédneme si výstavu samu. Vešedše do vnitř budovy, kráčíme po schodech vzhůru do patra druhého, kdež je umělecká a národopisná výstava. Jednotlivé oddíly výstavy jsou označeny vkusně provedenými nápisy, kolem nichž se krásně vinou draperie z cizích (slovenských a hanáckých) šátků a plachet.

Navštívíme valašskou izbu. *) Jako na jubilejní výstavě pražské česká chalupa vábila k sobě čarovnou téměř mocí tisíce a tisíce návštěvníků, tak i naše izba je neodolatelným lákadlem pro účastníky výstavy vsacké. Znalec valašského způsobu života, valašského „slohu" stavitelského přizná s radostí, že tak a nejinak vypadá to v jizbě valašské. Prostý pak návštěvník Valach nebo Valaška ae slzou v oku přiznává: „Ano, to je naše izba, tak to u nás máme!"

Nuže, všimněme si poněkud jejího zařízení. Jizba má 3 malá okénka ¦ v nichž, jak jen možno, stojí květináč s rozmarýnem, muškátem, fuksií, ame" rickou cibulí a j. Nad okny zavěšeny jsou malované lištvy a v nich taléřky květované, džbánky tufarové a korbélky (hrnečky). V pravém rohu u okna stojí stůl s vyřezávanými trnoži. Trnože jsou ze dřeva trnového, deska z lipového a je vykládána hvězdicemi a čtverečky; u stolu stojí dvě lenoš k y s opěradly vyřezávanými a sedadly vykládanými. Kolem stěn jsou lávy. V rohu za stolem na iavě je k ú t n i c a (jarmárka), malovaná, jež má . čtyři přihrádky, do nichž se zamykají cenné věci rodinné, jako peníze, knihy a j. Kiítnica má tvar pětiúhelníka, jehož nejostřejší hrana právě do úhlu stěn


*) Pozn red. Obrázky valašské izby, výšivek, krojů, klady (basy) na provinilce, loučníku a pod. budou v čísle 3.

Předchozí   Následující