Jakmile však sběratelé nabyli obratnosti a zkušenosti, kterak zacházeti s lidem, jakmile se potom také lid přesvědčil, že se výstavou pražskou nijak nevystaví na posměch, ale že to bude jen ke cti jeho, bude-li se moci před světem pochlubiti krásným krojem svým, se starožitnou biblí, již on jako nejdražší klenot po svých rodičích a stařících choval, bude-li moci ukázati věc, již on sám vyrobil a v domácnosti potřeboval, že bude míti z toho jen chválu a uzuání — tu ustoupila všeliká z jeho strany nedůvěra a milerád svěřoval potřebné věci k výstavě. Zvláště v době, kdy rozhodnuto bylo o výstavce vsetínské, otvíraly gazděny ochotně své truhly, kdež měly uschovány plachty, oděvadla, rukávce, korďuly, kasanky atd., snášely rády z komor kolovraty, truhly, náčiní kuchyňské, starosvětské a pohozené; gazdové s důvěrou odevzdávali starožitné stoly, židle, hodiny, náčiní hospodářské, vzácné knihy atd., vědouce, ano věříce, že to vše na Vsetíně ve výstavě uvidí a že nebude to na smích, nýbrž na obdiv, na poznání jejich zvláštního, posud celkem zachovalého života národního.

Tím způsobem podařilo se sběratelům, zejména dámám, snésti materiálu co nejhojněji, dílem na Vsetíně samém, dílem z okolních pasek a dědin. Do vzdálenějších míst dávaly se dámám povozy, jejichž majetníei vůči tomuto účelu s menším platem se spokojovali, a tam v průvodu buď učitele nebo uvědomělého občana vnikaly do chalup a sebraly, co se dalo sebrati. Z venkovských sběratelů byli nejčinnějšími P. Přibyl, farář v Polance, P. Odstrčil, kaplan v Halenkově, Flor Sula, nadučitel ve Velkých Karlovicích a j. Své sbírky národopisné (valašské) zaslali ochotně P. Jelínek, farář v Bojkovicích a Ed. P e c k, učitel v Holešově.

Úsilí sběratelův a sběratelek bylo korunováno výsledkem netušeným. Nad spoustou věcí národopisných žasli jsme nejprve my domácí, žasli pak i návštěvníci výstavy. Největším počtem zastoupeny byly plachty a oděvadla (190 kusů), pak rukávce, korduly a šátky.

Výstava umístěna byla v krásné nové budově školní. Zaujalat v ní 14 prostranných síní, z nichž tři pro národopis, tři pro školství, dvě pro umění, čtyři pro průmysl a živnosti, konečně po jedné pro valašskou jizbu a valašský šeňk. Inštallace vyžadovala veliké píle, trpělivosti a důmyslu. Zásluhu nemalou o vkusné uspořádání národopisných věcí mají D. S. Jurko vič a si. B i b. Václavkova. předmětů uměleckých M. Urbánek, Karel Bubela ml., profesor J. Životský, o vystavění jizby D. Jurko vič. Co do uměleckého oddělení dostalo se installaterům vzácných pokynů od mistra Jaroši. V ě š í n a, co do národopisného oddělení od pí. Vlasty Havelkové.

Zemský poslanec Karel Bubela, jako předseda širšího výborti, zahajuje dne 14. srpna výstavu, v promyšlené řeči líčil význam a důležitost výstav venkovských, které jsouce přístupny všem vrstvám národním blahodárně působí na ně jak ve hmotném tak i duševním vzhledu, zvláště pak oddíl národopisný slouží k tomu, aby se lid viděl ve svých dílech, jich si vážil a nehonil se po cizím, utráceje tak svou individualitu, svou svéráznost.

Odkazujíce laskavého čtenáře k dalším řádkům, jimiž popis výstavy dle možnosti věrné vylíčíme, chceme předem nastíniti průběh slavností tohoto a následujícího dne (15 srpna).

Ke třetí hodině seřadil se slavnostní průvod na náměstí, aby se ubíral na výletní místo pod „Poschlú". Napřed jelo valašské handerium, načež následovaly všecky spolky místní a cizí, zvláště bujaré sokolstvo z měst Val. Meziříčí, Rožnova a Freuštátu. Nejkrásnější byl pohled na „valašskou svatbu" z Polanky a Luzné, vypravenou farářem polanským Přibylem, a pak „dožatú" z Hovězí, vedenou řídicím učitelem Dokulilem. Před místnostmi „Snahy" průvod se zastavil, aby hosté tam prodlévající mohli se přidružiti. Jakmile se to stalo, průvod se opětně hnul a za zvuků kapely Thonetovy a „rmizigy" valašské pílil k ustanovenému místu.