večerní taneční veselí pro sebe; z maškar zdá se, že vynikají vojáci, ti také vybírají dary. Viděl jsem průvody maškarní i v Nymburce (1873), v Ml. Vožici (1860—1864), v Táboře taktéž v letech šedesátých, ale tam mladší městští lidé si vše obstarali, i peníze vlastní je to stálo, a zdá se mi, že večer pro sebe nepořádali zábavy taneční; zde však platí hořejší a liší se to i tím, že jezdí na koních při svém průvodu městem. Koně jsou opentleni. Zdá se mi, jakoby to průvod svatební s ozbrojenci mělo představovati.

Odrostlejší již chasníei obléknou se v úterý masopustni za rňaskary, totiž za myslivce s flintou, za vojáka (oficíra), za sedláka s koženkami. Každý vede se se svou „paničkou". Za nimi jde nejkomičtější osoba, žid s kozou (chasník přistrojený za kozu). Jdou od domu k domu v páru za sebou, jen žid s kozou shání, kde by se co k snědku dalo polapiti. Toho dne totiž jest dovoleno bráti, jako prvního dubna lháti a naváděti. První pár, když přijdou do světnice, podá selce a sedlákovi napiti kořalky s pitvornými, směšnými poklonami, ničeho nemluvě, aby se neprozradil. Za to dostávají peníze, buchty, šišky atd. Když obejdou ves, při čemž často dosti divoké žerty se provozují, jdou k hospodě. Ale tu nejsou všichni. Koza se ztratila. Jdou ji hledat. Když ji spatří nedaleko hostince, namíří myslivec, spustí a koza padne, Zid začne bědovati, arci vše jen posuňky, ruce spínati a myslivci hroziti. Pak jede sedlák s trakařem pro kozu, naloží ji a veze do hospody, kdež se pak tancuje při muzice.

Poslední den masopustni postaví si mládenci na návsi panáka, střílejí do něho. Potom ho povalí. Vykopají hrob (obyčejně ve sněhu), zahrabou jej. Tak pochovávají masopust.

Když maškary v úterý masopustni dost a dost byly popíjely, vyjdou k večeru z hospody s „bachusem", t. j. člověkem hrachovinami ovázaným, aby „pochovaly masopust". Je-li sníh, naloží se „bachus" na saně, není-li, tedy na trakař a pak ho vezou při hudbě a jásání za ves, kde se s ním loučí, pláčí a naříkají. Některá maškara má kropáč a hodně okolostojíeí pokrápí, jiná dělá hrobaře, pohazujíc obecenstvo lopatou buď sněhem nebo blátem. Po té ho shodí do strouhy a mluví nad ním pohřební řeči, dosti vtipné, humoristické, někdy však chatrné. Ěečí těch jsem se dopíditi nemohl.

Poslední tři dni masopustni dávají hospodářové pozor, jaké je počasí. Jak je o masopustni neděli, tak že bude o senoseči. Jak je v pondělí, tak že bude o žitných žních a jak je v outerý na konec masopustu, tak že bude o pšeničných žních.

Svítí-li slunce v neděli masopustni, nastane brzy setba; svítí-li

v pondělí, setba prostřední doby; svítí-li v úterý masopustni, pozdní setba. —

Když jsou „šišky" (koblihy, masopust) na slunci — jsou „vejce" (velikonoce) — za kamny !