příslovích". Ve stati této podává spisovatel seznam sbírek příslovečných. Vedle sbírek československých udává sbírky polské, ka-šubské, lužicko-srbské, ruské (velko-, maloruské a běloruské), bulharské, srbské i chorvatské. Co píše o příslovích vůbec, podává — jak sám udává — dle Kreka. Do „Českého Lidu" (p. 195) napsal článek „Slovo o úkolech našeho příslovnictví". — J. Paulík přeložil do „Literárních Listů" (p. 200) práci doc. dra. J. Polívky o české literatuře folkloristické, jež původně uveřejněna byla v polské „Wisle". Překladatel dal práci té název „České lido-znalství". Mimochodem jen podotýkáme, že se nám nezdá, že by slovo „lidoznalství" mohlo býti náhradou za slovo „folklór"; také libozvučnost vytýkati se mu nemůže! —- Ed. Peck: „Z obecních počtů holešovských za r. 1685-86 a 1710, 1714" Č. M. 01. p. 96. — Zajímavou zprávu zaznamenal v čas. Mus. olom. (p. 162) M. Vaněk o „starém džbánu hanáckém". — O lidové kuchyni dlouhou práci uveřejnil F. V. Vykoukal v „Českém Lidu": „Ze selské kuchyně". — Dr. C. Zlbrt napsal do „Národních Listů" č. 282, 292) referát o české chalupě na výstavě.

Poznámka redakce. Prosíme znova pány redaktory krajinských časopisů a spisovatele, aby nám laskavě posílali ta čísla, kde jsou jakékoliv příspěvky z oboru české lidovědy, kulturní historie, zprávy o nálezech ar-chaeologických a pod. Chystáme opět přehled za rok 1892.

O masopustě (hlavně poslední tři dni, t. zv. bláznivé) chodívají dosud po vsi „voračky" (maskary), vybírajíce obilí, nebo šišky nebo též i peníze. „Voračky" ty představují obyčejně žida, sedláka, babu, „Tyrola" (s vysokou čepicí,v s bílým oděvem, obyčejné košilí přes svrchní šat), kozu, kominíka atd. Žid neschází při žádných „voračkách". Často jim hrává hudba. — Tyto tři poslední masnpustní dni se skoro pořade tančí. Ú „muziky" se objeví večer vždy též „voračky", tančí několik písniček spolu a pak zaso odejdou. Hudebníkům platívají u „muzik" jen hoši; dívky nikdy, kromě o masopustě, a to následujícím způsobem: Večer, když je už tanec v nejlepším proudu, sedne si několik hochů (obyčejně dva) do prostřed tanečního sálu na židli, majíce jeden talíř na peníze, druhý láhev kořalky (nějaké „lepší"). Hudebníci hrají a ostatní hoši tančíce kolem nich (totiž oněch, již jsou v prostřed sálu), přivádějí dívky k nim, aby platily. Každá z dívek musí dát nějaký peníz na talíř, začež dostane se jí a jejímu tanečníku připití kořalky; pak se tančí zase dále. Peníze, jež se vyberou, dají se muzikantům.