vymírání národní písně bylo vinou šířící se vzdělanosti. — »Ně-kolik slov o našich písních národních" napsal J- Bartocha do „Našince" (č. 42).

J. Fr. Hruška podal ve „Filologických Listech" práci „o hláskosloví chodském". — Vzácný příspěvek k nářečí valašskému poskytl J'. M. Slavičanský svou valašskou povídkou „Vlk Krampotů". (V Praze.) Jest to práce velice pozoruhodná. Nás zajímá pro obyčeje v ní zachycené, hlavně však v ohledu dialektologickém; jeť povídka všecka psána nářečím valašským, čímž dialektologii dostalo se množství důležitých novinek. — Menší články jsou: J. Skarábelly „Prostonárodní pojmenování rostlin" (Komenský číslo 4), L. Šolc „O naších slovesných útvarech lidových" (Literární Listy p. 149) a M. Václavka „Jména osobní (příjmení) na mora v. Valašsku" (Valašské Hlasy č. 33).

Všeobecně bylo poukazováno k tomu, že nemáme v literatuře své dosud ani jediného úplného popsání českého kroje lidovébo a zdálo se, že snad již ani nebude lze krojů národních popsati. V roce 1891 však nastal zdárný začátek. Tereza Nováková, vydala totiž v Olomouci samostatný spis ozdobený pěknými tabulkami „Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku". Jest to důkladné, znalecky psané pojednání, o němž „Český Lid" přinesl referát z péra R. Tyršové na str. 89, kamž čtenáře své odkazujeme. — Obšírný článek „o kroji lidu slovenského" podal prof. J. Koula do „Českého Lidu". — Cenný jest také příspěvek P. J. Zavřela „Něco o hanáckém kroji na levém bř-ehu Moravy u Kroměříže až k Přerovu", uveřejněný v „Časopise musejního spolku olomúckého" (p. 114). Autor v malém článku tomto popisuje jednotlivé částky kroje mužského i ženského, přidávaje ku každé části náležitý název lidový. Ke konci stati své. konstatuje autor, kam až sahal kroj hanácký a kde začínal valašský a slovácký.

J. Prousek: „Dřevěné stavby z českého severovýchodu" (Světozor p. 212). Ve stati této popisuje autor dřevěné stavby, jak vyskytují se v českém severovýchodu a znázorňuje stavby ty vedle popisu také obrázky. Jednotlivé části chalup, ornamentů a p.