Dr. Č. Zibrt uveřejnil v „Ottově Slovanském Kalendáři" článek „Svatba únosem u starých Čechů", jenž valně rozšířen a poznámkami o literatuře opatřen vyšel v knize „Listy z kulturních dějin českých". V „Hlase Národa" (č. 121) uveřejnil týž práci „Oběti v základech starých staveb". Článek tento — jak autor podotýká — vznikl z četby článku prof. Sumcova o téže látce v knize „Kulturnyja pereživanija". Obírá se známou pověstí, ?e totiž za starodávna zazdíváni byli lidé — obyčejně děti — aby dosaženo bylo štěstí v domě a trvanlivosti stavby. Srovnává pověsť tuto s pověstmi cizími (ze sbírek "Wutkea, Pamera, Bechsteina) a s našimi českými (z Erbena a Kollára). V „Časopise českého Musea" (str. 252) shledáváme článek téhož autora „Lidové zábavy, obyčeje a pověry na den sv. Jana Křtitele". Ve stati této pátrá spisovatel nejdříve po původu obřadů svatojanských i dochází k závěru, že byl to obřad prastarý, společný všem národům indoevropským. V následující části práce své obírá se svatojanskými ohni (obřady se zvířaty, tance kolem ohňů, názory a pověry o ohních těchto) a zajímavými zjevy : páliti v ohni svatojanském buď zvířata nebo kosti, hlavy zvířecí nebo podoby ženy či muže. Dále probírá obyčeje: pouštění ohnivého kola s vrchu, koupel za večera svatojanského, účinek svatojanské rosy; význam rostlin podle lidového podání svatojanského; věštba z věnečků, význam některých zvířat podle lidového podání svatojanského, o sletn čarodějnic v noci svatojanské a pranostiky. — Obyčeje svatební popsal F. V. Vykoukal ve „Květech" (p. 104) v práci „V den svatební". Jest to úryvek z popisu selské svatby na Chrudimsku. Obsahuje dvě kapitoly, v nichž popsány jsou „obyčeje z doby než se jde do kostela", „cesta na oddavky", „v kostele" a „doba do oběda".

O národních tancích rozepsala se horlivá sberatelka L. Bakešová v „Moravských Listech" (č. 4) v práci „O kulturním významu tanců národních" — táž spisovatelka spolu s X. Behálkovou a prof. L. Janáčkem vydali v Brně spis „Národní tance na Moravě", jenž obsahuje popis: kalamajky, holubičky, sekerečky, rožku, konopě a čeladenského. — Pojednaní o „tancích valašských a lašských" napsal do „Moravských Listů" č. 1 prof. L. Janáček. — V „Českém Lidu" (p. 132) počal uveřejňovati prof. J. Vycpálek zajímavou sbírka „České tance", jichž první řada skládá se z popisů těchto tanců: Trnky čili Plácavá, Pšenička, Otče náš, Ěezníček, Pasačka, Káča.