Komedie o Františce, dceři krále anglického, též o Honzíčkovi, synu kupce londýnského.

(Dokončení.)

Honzíček. Nejmocnější císaři, já sem přicházím, dle cirkuláře se zde nacházím. Chci si vydobýti jejich milostí a chci cimrtařl jim dělat k libosti.

Císař. Aj, to jsi ty tak řemeslník kunstovný! Budiž nám laskavě přivítaný. Co potřeba bude, hofmistr dá, cimra pro práci jest hotova. K jídlu so mnou půjde k stolování, tak může začít svoje pracování. Ale odkud pak jsi, ty řemeslníku, abych věděl, můj milý jinochu.

Honzíček. Milost císařská, z Londýna, syn kupecký; můj otec takt táhne zboží turecký.

Císař. To se mně líbí. Tak můžeš nyní pracovat, zlata, stříbra si bude u nás moct dost nabrat. (Odejdou.)

Blázen. Nyní již Honzíček pracuje, seká, řeže a hobluje, drnože červeným safijanem obšívá, tabuli okrašluje; rodiče doma na něj se hněvají, že je neposlech, vzpomínají. Kdyby to. bylo doma, to bych k němu šel, trocha bych ho popokoušel, ale tady to být nesmí, on by se hněval, že bych mu nějaké bláznovství ndělal, tak mu tady pokoj musím dát, aby mohl cimrtafl dodělat. (Odejde.)

Honzíček (k císaři). Nejmocnější císaři, cimrtafl je hotova. Kdyby se podívali na ni, jest má rada. Chtěl bych vědět, jestli se líbí jejich milosti, jestli ne — dělám jinou v rychlosti.

Císař (se dívá a praví:) Bene, bene, velmi dobře, lepší trefena být nemůže; cokoliv ode mne požádáš, přísahám, to dostati máš.

Honzíček. Milost císařská, prosím o dovolení, podívat se okolo residence a zahrady, a všude v měitě chci vše uhlídat, až přijdu domů, abych měl co povídat.

Císař. To si může projít celé turecké země; ale- nebýt nikde dlouho, já jsem rád, když jest při mně. (Odejdou.)

Zahrada a žalář. (Smutný zpěv v žaláři.)

Honzíček (jde k žaláři). Pro Boha, kdo pak je tuto ukovaný? Jsi-li pak člověk nebo Boží stvoření ?

Františka. Ach, já přenešfastná panna, od jistého frejíře sein prodaná, že jsem za ženicha zvolit nechtěla, proto jsem se v ten žalář dostala. Ale jdou pryč, ať odejdou ve zdraví; Pán Bůh uchraň, kdyby je drabanti viděli.

Honzíček. Nic by mně nemohli udělat, ale já půjdu hned k císaři se podívat, s ním budu hned něco mluvit, nevím, jestli se mu to bude líbit.