V pondělí o letnicích odpoledne ve vsi Roušíně „koupával se král". Mladší chasa, zvláště pasáci, zvolili si již dávno před tím některého ze sebe za krále a chystali mu na slavnost oděv královský: ornát, korunu, kord. Ze smrkového kmene nedávno poraženého sedřeli pozorně kůry kus asi tak veliký, jakého by bylo třeba látky na ornát kněžský a z toho kusu kůry urobili pak ornát, dosti podobný kněžskému. Z téže kůry zhotovili korunu na hlavu, místo dna jen dva proužky kůry křížem připevnivše. Z mladých stromků smrkových nadělali kordů, ořezavše z nich větve kromě jediné nahoře, kterou tak zahnuli a upevnili ke kmeni stromku, že tvořila rukojeť.

V den slavnosti král v ornáte a s koranou, ale be? kordu a obuvi, veden byl ostatními k rybníku. Ornát měl ozdobený jetelovými medulkami (paličkami) a jiným kvílím, které zapíchali do kůry. Když přišli k rybníku, jeden z průvodců přiskočil ke králi a shodil mu korunu do vody volaje: „Králova čepice, hup s ní do vodice!1" Král nadzdvihnuv ornát vrhl se v něm ďo vody, aby vylovil korunu. Teprve když měl zase korunu na hlavě, směl z vody a běžeti na ono místo, kde měl svůj kord, jejž také musel si vzíti dříve, než někdo z průvodčích tam doběhl. Průvodčí královi totiž, jakmile král vyběhl z vody, „drnovali" ho, t. j. házeli po něm drny a hleděli ho chytiti, než by na určité místo doběhl. Dáti se chytiti bylo by ovšem bývalo králi hanba veliká.

Potom král-vítěz i přední jeho dvořané posedali na koně a „tírali", t. j. koňmo objížděli vesnici se vší slávou. Teprve potom obcházeli pěšky statky a sbírali dárky, zpívajíce všude takto: „Našli jsme krále, v zelenej trávě, posekaného, porubaného, porubali nám ho Turci mezi dvěma kůlci (var. „lupci"). Hospodyňko krásná, dej nám lžičku másla, sáhni hodně z hluboká, nebude tě bolet ruka do roka, hlava do smrti! Nechce nám nic jísti, než samé kocmatice (= vejce smažená) na polívaném rendlíce. Máme ho hnát do Prahy, než my ho tam doženem, taky něco sežerem."

Pozpívavše chlapci vždy ukrojili kus ornátu králova a položili na stůl, kterémužto kusu říkali „maso". — Pokud se nekoupal král, rodičové nedovolili svým dětem se koupati, aL bylo vedro jakékoliv. Odbyli je slovy: „Ještě se král nekoupal!" Posledních 20 let už se

u nás „král" vůbec nekoupal.