0 Božím hodě svatodušním pasáci ve vesnici Roušíně u českého Krumlova sejdou se podvečer na náves, aby „vyvolávali". Jeden z nich, který jest kopa nejpovedenější, uradiv se s ostatními a naučiv se své řeči důkladně, vyleze na vyvýšené místo, někdy i na topol nebo na vrbu u kapličky neb u kovárny, ostatní „po-hůnská rada" kolem něho se rozestaví. Zatím se sběhlo i posluchač-stvo, ale většina zvědavých, zvláště děvčata, pólo ukrytě naslouchá někde za vrátky nebo pootevřeným oknem. Vědíť už asi proč. A již začíná řečník: „Hojala, koťala, já to nemám ze své hlavy, já to mám z pohůnské rady; je-li pohůnská rada šelma, já jsem s ní." To třikrát opakuje, načež pokračuje: „Bedle (vedle) Pechů je hlína, že jsou Pechovi děvčata obě jako rozmarína. — Bedle Hrubšů je brousek, že je Hrubšovy Marjánky hodný kousek (nebo: že ta H. Marjánka sní čtyry buchty = knedlíky vyrážkové] a ještě kousek). — Bedle Nosků jsou kosiny, že tam chodí všichni v košili. — Bedle Hojdáků je kapratí (kapradi), kdo tudy jde, každý zaplatí (nebo: že jsou tam všichni strakatí). — Píšťalník je na kopci, sedají na něj vrabci. — U Pastejřů jsou drny, hrajou tam na dudy."

A tak o každém statku, zvlášť o jeho ženských obyvatelích, něco žertovného propoví, což pak jde ode rtů ke rtům a dlouho se opakuje, až zase na druhé letnice „pohůnská rada" něco nového vymyslí.

Z takového vyvolávání asi pochází popěvek, který se udržel od nepaměti v Roušíně a který zná tak dobře každé dítě, jako jeho dědeček. V popěvku tom po řadě o každém statku jest zmínka. (Jména statků se u nás nemění, ať jest příjmí dočasného majetníka jakékoliv.) Ke slovům jest i nápěv dle tance. Slova pak popěvku toho jsou: „Pouzar má dvoreček, Hrubeš má dvůr, Sládek má sekyru, Jindra jen hůl, Krčmář má hruštici, je jí jen půl. Pecha je obutej, Mikl je bos, Jíra naň vyskočil, klep' ho přes nos. Nostička vyběhla, tak se smála, až je se za břicho popadala. Zíkovka vyběhla, „co děláte, že se tak za břicho popadáte?" U Brachtů pes stéká, kudly vyjou; Brachtička vyběhla, co kupujou? „Kupujem, kupujem, dceru vaši!" Bumbovka vyběhla: „Kupte naši!" „Vaší my nechceme, je lenivá, tři dni prádlo močí, tejden prává!" Stolař má basu, svolává chasu! Hojďák je na kraji, jezdívá do Prahy."*)