Panímáma ihned šuká, sbírá, shledává vajíčka, ba potajmu, aby pantáta nevěděl, přidá tu a tam jedno nebo dvě vajíčka (obyčejně se dávají 4 nebo 5), aby se neoctla „na lípách". Takovým způsobem obejdou celou ves. Když všechny statky a chalupy prošli, tu v slavnostním průvodu zajede se k rybníku, kde káru s lenochem omočí a milého lenocha jako vodníka mokrého vytáhnou. Odtud za jásotu celé omladiny a uprostřed krále a pánů ministrantů veden jest po celé vesnici.

Po prodeji vajec, po rozdělení peněz a po požehnání jde se na náves k lípám, aby „provolávali". Provolávají nejdříve páni ministranti a po nich ostatní střídavě, při čemž každé provolávání král slovy potvrdí : „Jest pravda" atd.

Provolání jsou rozličná a řídí se vždy štědrostí jednotlivých selek. Běda té selce, která málo vajec jim udělila; té ihned pravý ministrant provolá: „U H . . . čů je stoupa, že je H ... ová hodně skoupá." Nebo: „U N ... i je hodně pšenice, že tam všude běhají štěnice." Nebo: „UN...Ů je chrastí, že N...ová špatně mastí." atd.

Po jednotlivém provolání zaznívá pod lipami bouře smíchu poslouchající chasy, ba i na zápraží nebo na „lajci" před vraty ozve se veselý smích sedících zde sousedů. Selky ven se neodváží, poněvadž nejsou bezpečny před špatným provoláním. Poslouchají při polo-otevřeném oknu.

Hodným a štědrým selkám platívají tato obyčejná provolání: „TJ Baráčků je bílá stěna, že je B.. . ová hodná žena." Anebo: „U N . .. ců jest kůže, že je N . . . ová hodná duše." atd.

Jsou-li v statku dcery na provdání, provolá pan ministrant i těm: Na př.: „U S . . . ů pečou vdolky, že jsou tam dvě hezké holky." Anebo: „U Hulů měli dnes knedlíčky, že jsou tam holky jak andělíčky." Také toto: „U Pechů je louže, že Manka jejich jest jako růže!"

Provolaní těch jest tolik, kolik jest ve vesnici domovních čísel. Jest padivno, jak často vynalézavá jest mysl jinochů ve vyhledávání a sestavování jednotlivých těch dvouverší. Obyčejně abstrahují vlastnost hospodyně nebo i hospodáře od předmětů, které před nebo uvnitř jejich domu vidí.

Na konec ponechávají si obyčejně nějaké hodně řízné, jako na př.: „U N.. . tlučou kroupy, že N . . . je hodně hloupý", což potom způsobí hrozný jásot a bouři smíchu. Na rozjaření potom spustí nějakou hodně veselou a rychlou píseň jako: „Pod hospodou na trávníčku seče chlapec votavičku, tráva suchá — kosa tupá, chlapec seče — jen to lupá."

Tak slavívá se na Domažlicku posud v osadě Oprechticích slavnost o letnicích, nazývaná někdy nešvarným jménem poněkud z němčiny přetvořeným „Pykytyrykytyšvonc".