Na konec jsou mezi pořadateli závody na koních. Dá-li se při nich král předstihnouti, musí zaplatiti útratu ostatních. Potom odejdou všichni do hostince, kdež se tančí obyčejně do bílého dne a tak slavnost májová končí.

„Ty nám připravíš káru! Matěj se postará o chomouty se zvonci! „Hindle" (tuhle) Venca připraví košík; ostatně o ten já řeknu naší mámě; koupili jsme jej od toho od Babor. „Pantle" (pentle) a hedbávné šátky ty nám zapůjčí Hana Studánkojic a Káče Hůlojic. Ještě si připravíme „peruěí" (chvoj) a jsme hotovi. Ráno kdo první na Hlinovatkách na přílozích, ten jest králem!"

Tak končívá porada našich pastevců (u nás pase si každý sedlák pro sebe) večer svatodušního Božího Hodu. A jak by se neradili! Vždyť zítra mají svou výroční slavnost. Zítra jsou hrdinové dne, na něž se celá ves ze zápraží dívati bude. Ale běda tomu, kdo ráno zaspí a přižene poslední na pastvu!

Ráno časně již rozléhají se na návsi rány biče, jako když posledního apríle vyhání chasa kouzelné báby ze stavení. Z každého dvora otvírají se vrata a rychlým krokem hnán jest dobytek. Všude spěch, všude kvap. Kdo nejdříve přižene na přílohy na Hlinovatkách, ten bude králem; kdo přižene druhý, ten bude pravým ministrantem; třetí levým, čtvrtý kočím, pátý vaječníkem, šestý „sedla-vým" koněm, sedmý náročním (je-li jich více, jest i čtyřspřeží) a poslední, chudák, bude lenochem, bude ležeti v káře přikryt peručím nebo i lipovým listím . . .

Průvod již objevuje se na návsi. Král s dvěma ministranty mají prapory ověnčené pantlemi a šátky, vaječník na ruce strakatý košík a v ruce hrnek, kasu to na peníze. Kočí vesele práská a koně v chomoutech se zvonci u káry dvoukolé se plaší. V káře těžce oddychuje a sídlem v ruce odhání pan lenoch ty, kdož se mu posmívají. Král s ministranty a vaječníkem vstupují do „sence" (světnice), kdežto kočí s koňmi zůstává popraskávaje si na dvoře.

Po pozdravu křesťanském „spustí" pravý ministrant: „Pykytyry-kytyšvonc! Zabili jsme krále — na vysoké skále, neměli jsme se čím brániti, musili jsme kůly z plotu lámati. Pane králi! je-li pravda?"

Pan král odpoví: „Jest pravda. Kdo nesvědčí, šelma větší, a kdo svědčí, ještě větší, já největší!"

Po té spustí levý ministrant: „Paní mámo krásná, darujte nám kousek másla, pár vajíček — na rendlíček, by se našemu králi hubička pásla. Pane králi! je-li pravda?" Král opět přisvědčuje.