vosti pro ně, a řekni šenkýři, jestli mi dobré nedáš, přijde sem na tebe z Plaska hodinář."

Nyní předčítá biřic „jména" chrásteckých dívek a to as takovýmto způsobem: „Půjdeme odtud přes cestičku až do té naší hospody do dvorečku, najdeme-li tam nějakou dcerušku. Tam se chvilku pozastavím a o té dcerušce vám něco povím: Do hospody slunce svítí, že jest ta dceruška jako májové kvítí. Baskordam atd. —• Ještě se tam chvilku pozastavím, o té děvečce vám něco povím. U šenkýřů na dvoře je studnice, že jest ta jejich děvečka jako holubice. — Půjdeme dále přes cestičku, až k těm Janouškovům do dvorečku. U Janoušků na stole je talíř, že tu jejich dcerušku nedovede vymalovat žádný malíř. U Kašparů na dvoře je zásep krytá, že ta jejich dceruška jen roz-kvítá. — U těch Martinů za okny kvete oliva, žo ta jejich dceruška jest krásná, spanilá ; jest krásná jako z růže květ, když přijde do hospody, tančí hned. — U Šafářů na dvorečku vrká holoubátko, že jest jejich dceruška jak růžové poupátko. — U Bártů na dvoře se vítr točí, že ta jejich dceruška má spanilé oči. — K těm Hrabětům svítí ranní sluníčko, že je ta jejich dceruška jak míšeňské jablíčko."

Ta pak děvčata, která se nevyplácela, obmyslí verši peprnými. Na př.: „U Ěihánků za vraty, stojí pytel s klevaty (klepy.)"

Končí slovy: „Tuto svou řeč uzavírám, vás panenky uctivě žádám, jestli jsem v čem chybil, bych z toho viněn nebyl. Co já budu pořád klempati, mohu já si pro pivičko poslati, obrať ty písaři svého koně, a dojed' mi v čerstvosti pro ně, a řekni šenkýři, jestli mi dobrý nedáš, přijde sem na tebe dědek lhář."

Po té všichni zapějou: „Já mám jabloňku, já na ni vlezu, než jednou zatřesu, hned zase slezu; jsou na ní jablíčka, pěkný červený, a já je natrhám pro potěšení."

Po této písni následuje píseň, ve které se vytýkají význačné vlastnosti nebo poměry jednotlivých občanů (místních). „Chrástečtí sousedé, to jsou hodní páni, ti nám máje dali. [:U hospody máje, všecko se raduje,:] pivo se šenkuje, všude veseluje, muzika tam hraje. Ber-nášek hned vedle, ten má pěkné koně. Starosta hodný pán, dovolil máje nám, jeho žena hodná, každému radu dá. Ten kovář mladý je, pro obec pracuje . . . Slouha tahá zvonec, písničky je konec. Píseň uzavírám, všechněm s Bohem dávám, koho jsem rozhněval [: odpuštění žádám.:]"

Biřic: „Každá písnička, byť i delší byla, má svůj konec, tak i já svoji řeč uzavírám, a vám, ctěný pane přednosto a ctění páni sousedé, jménem všech májovníků srdečné děkuji, že jste nám dnešního dne máje dovolili slavit, a, ctění posluchači, vám též děkuji, že jste mne ráčili trpělivě vyslechnout, až, sejdeme-li se opět ve zdraví, doufám vás ještě lépe pobavit nežli dnes. Každému pak přeji mnoho zdraví, utěšenou veselost a šťastnou cestu."