Potom kat sleze s koně, obejde boudu a praví: „Co to bylo za řemeslníka, že u dveří není žádná klika, co to bylo za tesaře, že zde neudělal žádné dvéře; ten kdo takové boudy staví, ten by mohl přijít do výstavy."

Po té kat udělá otvor do boudy, sedne si zase na svého koně a biřic jde do boudy a takto asi řeční: „Proto mne sem náš pan král předvolat dal, abych těm chrásteckým panenkám podle zasloužení a zaplacení jejich ctěná jména vyjmenoval; ty, 'které hodně platily, pořádná jména a pochvalu dostaly; ta, která pak neplatila a přece do hospody přišla, o tu se náš pan král sám postará, té pak se muzika zjedná a pojede na koštěti do rybníka. Až já budu vaše ctěná jména předčítati, nesmíte se na mne horšiti, neboť já jsem ta jména nepsal, nýbrž můj pan písař, a jestli se vám některé nelíbí, pošlete ho o půl noci do háje na houby."

Potom zase všichni víanotují píseň: „Náš pan král chce vědět, kolik tu má holek. Má jich tu padesát, budem je jmenovat. Každá má své jméno, aby jí slušelo."

Po této písni poroučí král písaři: „Vy, pane písaři, podejte mi to psaní, co jsou ty chrástecké holky zapsaný."

Písař podá králi psaní, ne však pravé, a král odvětí: „To není to psaní, co jsou ty chrástecké holky zapsaný, to jest to psaní, co jsou ty smečické (sousední obec) holky zapsaný. Ve Smečicích je rybníček, že jest tam každé děvče jako měsíček. Vy, pane písaři, podejte mi to psaní, co jsou ty chrástecké holky zapsaný."

Písař zase podá nepravé psaní a král praví: „To není to psaní, co jsou ty chrástecké panenky zapsaný, to jest to psaní, co jsou ty bušovické (zase sousední obec) holky zapsaný. V těch Bušovicích leží z jara dlouho sníh, že jsou tam ty holky samý smích. Vy, pane písaři, podejte mi to psaní, co jsou v něm ty chrástecké panenky zapsaný."

Písař zase podá nepravé psaní a král dí: „To není to psaní, co jsou ty chrástecké panny zapsaný; to jest to psaní, co jsou v něm dejšinské holky zapsaný. Skrz Dejšinou vede cesta úzká, že jest tam každá holka hezká. Vy, pane písaři, podejte mi to psaní, co jsou v něm ty ehrástecké holky zapsaný." Nyní podá písař pravé psaní. „To jest to psaní, co jsou v něm ty chrástecké panny zapsaný: Chrást, ten leží v krásném údolí, že jsou tam ty chrástecké holky nejkrásnější v celém okolí."

Po každém tomto odstavci, jakož i po každém následujícím odstavci propoví biřic nebo některý jiný pořadatel tuto hatlaninu: „Baskordam vedle bukálu bába čertem posedlá, jest pravda, pane rychtáři!"

Dále hovoří biřic: „Co já mám pořád mluviti a nic píti, mohu já si pro pivíčko poslati; obrať ty písaři svého koně (někde nejezdí pro pivo písař, nýbrž jiný, po hostinsku oblečený), a dojed' mi v čerst-