Nejslavaěji to dopadalo, když všichni tři vyvolávací rázem zatroubili a jednohlasně říkali. Když doříkali, podal jeden z vyvolavačů hospodáři a hospodyni stojícím na zápraží láhev s vínem, aby si připíjeli.

Tak objížděl průvod po celé dědině, od stavení k stavení, zatím co hudba stála v prostřed vsi a pořád hrála. Stržené dary, vejce a pod. prodali a za peníze měli večer muziku.

Někdy jezdívali i na druhou dědinu, ba i do města (do Brodu sjížděli se do nedávná až i z pěti vesnic). Když jeli na druhou dědinu, poslal král jednoho s dobrým koněm napřed, dovolí-li starosta. Bez dovolení nesměli. Ale když dojeli do sousední vesnice, nezřídka se potili. Domácí král'vyzval cizího „zápasy", z čehož nezřídka povstala krvavá pranice. Nětfdy také šli na koni na prsty, až jeden druhého s koně strhl.

Proto prý hleděli úřadové, představenstva a kněží tento zvyk vypleniti. Nejdéle jezdili o krála v Hluhu; ještě přede čtyřmi roky se zvyk ten zachoval.

V sobotu před velikou nedělí počalo se vyvolávati. Napřed práskalo se biči. Po té vystoupil biřic, vyzývaje: „Já jsem biřic na tom kole a svolávám všecky skotáky a skotačky s pole, aby domů hnali a se mnou na krále hráli. Kdo je králem, ten je králem, a Honza Pilnáčků je hounivárem, protože tak dlouho líhá, taky hounivárem bývá. Vivát!" (Bouchání.)

Nejstarší mládenec po té začal rozdávat: „Těm Novákom dáme šátek, že tam bérem začátek. A ještě krajíc chleba, že jsou hodní oba. A kalendář, že hodný hospodář. Vivát!"* (Bouchání.)

Jiné verše při rozdávání: „Voje, že tam maj' tlustý koně. Zvoneček, že maj' neumetenej dvoreček. Růže se věnci, že tam poctivy mládenci. Svazek lenu, že má hubatou ženu. Lžíce, že odtamtud máme prince. Lžičku, že odtamtud máme princku. Kloub lenu, že má hubatou ženu" atd.

Ve svatodušní neděli chodili dopoledne dva mládenci, král, králka, princ, princka a osm družiček po staveních sbírati peníze na slavnost. Starší mládenec ve světnici takto mluvil: „Pantáto s panímámou, nemějte nám za zly, že jsme do vašeho příbytku vlezli. Máme krále chudého, od kul raněného. Nemáme mu co dáti, musíme naň chodit prositi. Když jsme šli skrz hory, doly, potkali nás nepřátelé, pobrali nám flinty, píky. Neměli jsme se čím brániti, museli jsme lámati smrčky a borovičky a s nimi se fektovati. Pantáto s panímámou, prosím, přidejte nám na talíř."