„Skrz naši veá voda hučí, že učitel dobře učí." — „U Vítu jsou •hezké vály, hospodyni každý chválí." — „U Kozáku stojí vrba, kdo okolo jde, se drbá" atd.

Obřady celkem, jak je líčili pamětníci Krolmusovi, kteří sami „na krále hrávali" v r. 1790 atd., shodují se navzájem až na nepatrné odchylky. Slavili královou slavnost podobně na Plzeňsku, na Plazsku. Na Božkově podle líčení svědka z r. 1816 Dra. Kradla vyvolával plampač v čele průvodu na koních, vyšňořených červenými mašlemi a pivoňkami na uších a ocasích: „Půjdeme dále na cestičku, najdeme u Růžků také dívčičku. U těch Růžků je dívčička, která kvete jako růžička." Po rýmování tohoto druhu dodává vždy plampač: „Bazkoč podle bukarum, poslechněte poseldarum, prolitera pane rychtáři! Je-li pravda anebo ne?" Rychtář vždy odpovídá: „Jest pravda; kdo svědčí lháři, jest ještě větší, dělej toho víc!" Z podobných říkadel na Plzeňsku, zapsaných od Krolmusa, ještě uvádíme: „Božák má v zahradě stromy pěkně v poradě, housenky obrány, vlky vyřezány." — „Semelková podruhyně, ta je dobrá hospodyně, ráno vstává, krávě dává, len zapřádá i dopřádá, do snídaně vše spořádá." — „Žák má .z chlévů hnůj svůj vykydaný, na svém dvoře pěkně urovnaný, jařiny má pěkně zaseté, příklad sobě z něho vezměte."

Hra na krále nebyla však rozšířena toliko po Čechách jižních a západních. Podle svědectví P. Fr. Petery v r. 1816 byla slavena také v Poličanech a v Rohoznici na Bydžovsku a Boleslavsku. 2 říkadel vybíráme opět ukázkou: „Dudka nechce holka žádná, že jeho kapsička prázdná. Šel on od panenky k vdově, naplnil kapsičky sobě. Do jedné dal koláč s máslem, do druhé pikslu s tabákem, do třetí kouštíček chleba, do čtvrté, co bylo třeba." Také naKouřimsku a na Hradecku na panství hořiněvském podle zpráy jednotlivých svědků honívali krále s obřady již vylíčenými.

Hra byla zakončena stínáním žáby, kterou na žezle, na prutu nosili. Průvod jede na koních za ves, na volnou pro3toru, na průho n nebo na drahá. Vojáci učiaí uličku, kterou král projede a asi pět kroků před vojáky se zastaví. Kněz volá: „Pojďte, pojďte na divadla, železnýma klaďivama. Budeme dřít žábu, mrsku, na tom kovář ovic vršku. . . ." Kat setne žábě hlavu. Kněz zpívá: „Kam, vy, vojáci, kam vy jedete?" Vojáci: „My jedeme ke králi, abychom ho vysekali." Tu král úprkem ujíždí a vojáci na koních za ním, chtíce ho dohoniti. Snaží se sraziti mu korunu s hlavy a svrhnouti jej z vlády a znázorniti jeho popravu. Nepodaří-li se jim to, vládae král zase napřesrok a vojáci, chasa za něho všecko platí, co v hospodě při muzice mu hrdlo ráčí. Podaří-li se krále lapiti, shodí mu s hlavy korunu, donutí, aby s koně sestoupil a kněz volá: „Pojďte lidé na divadla s železnýma kladivama, co ta žába udělala: že našemu králi s hlavy čepici shodila." Kat se ptá: „Mám-li toho krále stíti, aneb mu život ne-chati?" — „Stíti!" volají všichni. Král kleká. Kat míří mečem: