jsou bohatě vyzdobeni. Mají hřívy a ocasy propleteny kvítím a pen-tlemi. K průvodu druží se trubači, pískač a dudák.

Podrobností, jaké jsou obřady při májích (vybírání peněz a pod.), pomíjíme. Krolmus popisuje dle zprávy Jos. Lehečky obchůzku s králem v Semicích u Písku r. 1847. Na konci obřadů vystoupí kněz čili plampač a vyčítá mravy i nemravy jednotlivých sousedův i jejich čeledi, fri tom činí narážky na různé příhody směšné, postyskuje si, kde nebyli štědří ku průvodu s králem.

Podobně slavili krále o letnicích na Klatovsku vr. 1835 podle pamětníků (na Oujezdci, na Vostřeticích, Předslavě, Bolešinách, .Makově, Domažličkách a j. v.). Kněz čili plampač končí jednotlivé říkání slovy: „Et pica straka, komedie kavka. Mistře králi, je-li pravda?" Král vždy potakuje: „Jest pravda a přilži, co se pravdy nedostává. Kdo lži svědčí, jest lhář větší. Kdo nedosvědčí, ještě větší; dělej dál." Kněz pak vždy začíná rýmování úvodním výkřikem: „Hýle! iHyle! Hýle!", příbuzným patrně s moravským „hýlom".*) Rýmuje vždy: „Hýle! Hýle! Hýle! Zatrub, trubači, této chvíle, ať se nám čas ukrátí na čtyři míle. Nebudeš-li troubiti, budem tě za vlasy tahati." Smích a vřava tiší kněz pokřikem: „Hou-ha hou!" Vypravuje žertovné ¦události a pak provolává o jednotlivých staveních, na př.: „U Adámků dělám začátek, že má mnoho bídných telátek, jedno kusý, druhé rusý, třetí sotva ocas nosí. Et pica straka atd." Král: „To je pravda atd." Toto se vždy opakuje. — Kněz: „Pokročme zas o kus dále, nalézáme ku pochvale: Jeminovy holky jako kvítí, když na ně slunečko ípozasvítí. Umí mlátit, umějí sít, umí také hospodařit." — „Cha-bera má pěkné koně, chce mít tisíc zlatých za ně. Jsou tak pěkně rsrovnaní, drží hlavy jako panny." — „U Chmelíků stojí tyčky, jsou tam panny jako svíčky." — „Uhlířovy holky mají bílé tělo, jakoby z capouchu vyletělo. ..." — „Stupme jenom o dům dále, musím říci :ku pochvale: Dědour chodí svázán provázky, ale děti má jak obrázky, nožky mají jako srnky, oči černé jako trnky." — „Pod ťánkovic okny roste jeřábek, tam jsou všecky holky jako obrázek."

— „Vítovi synkové z vysoká jdou, chudobných děvčátek si nevšimnou."

— „U Toušů stojí dub silný, tam jsou dívčiny pilný." — „U Mrázů jest hladký kámen, ty panny jsou tam jako plamen." — „U Vránů .jsou husté švestky, ty dívčičky jsou dost hezky. . . ."

Podobně vyvolávali při průvodu s králem v Hradišti u Písku (podle zprávy V. Straky) na př.: „Ta Tučkovic dcera, potkal jsem ji včera, ona se nehněvala, mě pozdravovala." Podle popisu K. Vetterla z r. 1845 vyvolával v Písecku jeden z vojínů, kteří krále provázeli: