Předchozí 0111 Následující
str. 106

a co novější badatelé z lidového podání o témž obyčeji vytěžili.*)

O podrobnosti tu nejde. Pod čarou dovoláváme se knih na důkaz, že je to obyčej rozšířený po veškeré Evropě západní. Kdo by z laskavých čtenářů chtěl obírati se podrobnostmi, přesvědčí se o tom četbou, spisů, uvedených v poznámkách.

Že slavnost vylíčená (ať již místy děje se koňmo, nebo místy průvod chodívá pěšky) jest původu starodávného, podává doklady historické v knize oznámené Pabst a dokazují to několika zmínkami dvě pozoruhodné dissertace, věnované slavnosti májové o letnicích, **)' kterýchžto spisků ani Pabst ani jiní němečtí spisovatelé ve svých, statích o téže látce neuvádějí.

Obchůzky s králem a králkou o letnicích jsou známy také Slovanům. Mládež zdobí se ratolestmi a květy, přestrojuje se za krále-a královnu, zakrytou závojem, za jejich komonstvo, jezdívá nebo chodí se šavlí v ruce, s praporečníkem v čele nebo po boku královny, zpívá, tancuje, vybírá po domech dárky. Slavnost tato pod různými jmény a s rozmanitými odchylkami známa jest u Slovanů jihovýchodních i západních, jak u nás ukázali Sobotka***) a nedávno Dr. Máchal,+) uvozujíce podrobně doklady, k nimž odkazujeme, zároveň přidávajíce vedle jiných zpráv ++) historická svědectví o slavení letnic-u Slovanů, sehraná od Famincyna.

Obřady slovanské a západoevropské Sobotka i Máchal srovnávají a ukazují na jejich podobu i příbuznost. Příbuznost tato světle a určitě vysvítá, probíráme-li se podrobně popisy v knihách cizích

1 slovanských a srovnáváme-li jednotlivé detaily. Uvažujíce, že obřady při jízdě „králů" na letnice v jednotlivých zemích evropských,.


*) Viz Lach-Szyrma, Revue des traditions populaires, II. 1887, str. 263-a d.; W. Mannhardt, Antike Wald- und Feldkulte aus nordeuropaischer Ueberlieferung erlautert, Berlin, 1877, str. 286 a d.; týž, Baumkultus der Germanen und ihrer Nachbarstamme, Berlin, 1875, hlavně str. 341 ad.; H. Pfannenschmid, Germanische Erntefeste im heidnischen unáS christlichen Cultus, Hannover, 1878, Ď84; F.M.B ohme, G-eschiehte des-Tanzes in Deutschland, Leipzig, 1886, I. 152—154; Dr. Sepp, Die Ke: ligion der alten Deutschen, Miinchen, 1890, str. 175 a d. (č. 69: Der Pfingstritt. Festspruch der Pfingstbuben), str. 178 (S. 64: Der Pfingstkonig). **) Andr. Rivinns praes., resp. Ern. Ch. v. Bardeleben, Diatribe majana exoterica de panegyricis majumis, mai-campis et roncaliis, maja-libusque aliis, ut de festis reginae . . . Lipsiae, 1651; Andr. L. Konigsmann praes., resp. Otto Kalil, De antiquitate et usu betulae pentecostalis frondiumque sacraruin universe, Von Pfingstmayen, Kilonir 1707. Obé dissertace jsou uloženy v král. knih. v Berlíně.
***) Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských, 1879, 56—59. +) Nákres slovanského bájeslovi, 1891, str. 196 a d.

Předchozí   Následující