pokud se týče hlavní podstaty a jádra, jsou obdobné, ba takořka shodné, nechybíme pravdy, souhlasíme-li se střízlivým výkladem, že obřady ty jsou původu starého (čemuž nasvědčují plně doklady historické, sebrané od Pabsta v knize uvedené) a jsou, jak se podobá, původu asi předkřesťanského. K letnicím křesťanským, s jejichž významem a památkou nikterak nesouvisí, přidružily se jako lidová slavnost, jejíž vznik ztrácí se v mlze dávných věků. Historické doklady svědčí, že vrchnost světská a zejména duchovní snažila se vyhladiti jízdu „králů" na letnice. Abychom jiných dokladů pominuli, jak církev kárala tance a lidové zábavy o letnicích,*) zmiňujeme se

0 výslovné synodální zapovědí z roku 1585 a 1591 na Slovensku, která zakazuje „na rusadlnie (letničně) sviatky podle starého obyčeje králov stavěti, tance vyvážeti, fašingy se skali-vati, šomhartiti (choditi v škraboškách), do starie kožuchy se obláčeti,

1 jakžkolvek se blázniti." **) Dí-li synoda v XVI. věku, že obřady s králi na letnice jsou „obyčej starý", snadno se dohodneme, že to nebyl obyčej vzniklý náhle za paměti účastníků synody řečené, že sahal dále do minulosti. Obrací-li se církev proti „králům" na letnice a přísně je zapovídá, opět snadno vyrozumíme, že to nebyl obřad, jenž by souvisel s církevním slavením památky sv. Ducha. Přidáme k tomu, že obřady, posavad známé v lidovém podání ruském, jiho-slovanském, českém a pod. shodují se v zásadě s obřady lidu německého, francouzského, anglického a p., a tu vysvitne konečně docela jasně, že obřady ty nemohly vzniknouti v historické době pozdní a potom teprve snad že se šířila známost o nich od národa k národu, nýbrž že dlužno jejich základ, původ posunouti až do záhadného temna věků nejstarších.

Výklad, že popsané obřady na letnice jsou přežitkem oslavy zjevu přírodního, proměny jarní přírody v přírodu letní, podobá se pravdě a ujal se všude u badatelů střízlivých. Je to slavnost obdobná vynášení smrti v době, kdy luzné jaro vítězí nad drsnou zimou, jak vhodně Dr. Máchal podotýká. Za přijetí výkladu toho přimlouvá se řada obyčejů při slavnosti s králem, svědčících, že má býti znázorněno obřady, jak jaro se svými půvaby mizí (odsuzování, házení do vody, stínání) a žezlo odevzdává bujnému létu. Že základní myšlénka tato byla u národů jednotlivých upravena podle svéráznosti národní, podle bájeslovných názorů jednotlivých národů, že se přidružily k základní myšlénce rozvojem časovým výjevy čtveračivé, bezvýznamné, rozumí se samo sebou. Avšak přesně všecko to vytknouti, rozlišiti ze směsice prvky původní a příměsky pozdější jest nesnadno, a neváháme říci, je to věc nyní již takořka nemožná.